Kniha původně vyšla v roce 2004 a stala se prostou výpovědí B. Rösnera, kterou zaznamenala J. Matějková. Mapuje jeho život takřka od narození, mnohdy i před ním. Nyní, když už není mezi námi, jeho slova zní o to hlasitěji. Moc nezatajuje, práskne na sebe i to, co bulvár vydával za senzaci. Jenže zde je vše ukotveno, vysvětleno, pochopeno, prožito. V upřímném podání to najednou už nezní tak bombasticky, ale prostě lidsky. Srozumitelně. Člověk se přece snaží, ale někdy to nejde. A co teprve, když člověk je ještě více než člověkem hercem. Nad celým vyprávěním jakoby se však vznášel ponurý oblak smrti. Časné a zbytečné. Možná, že tyto pasáže vystupují tak ostře do popředí v kontextu teď již uzavřeného života.

Sarkasticky i ironicky, ale vždy s humorným nadhledem, vzpomíná na své osamělé dětství, někdy prázdné vztahy mezi kolegy, ale i na skutečné přátele. Přestože se už za života stal legendou, dokázal dát partnerovi prostor, z čehož vytěžili oba a potažmo i divák. Osvědčil se i jako dobrý pedagog, nesnažil se potlačovat jedinečnost, výjimečnost, naopak otvíral dveře skutečně dokořán, aby talent mohl dozrát a vstoupit. Pro některé studentky to musel být doslova šok!

B. Rösner se narodil před pětapadesáti lety v Opavě. Jeho kolébku vyřezaly Múzy. Matka Jarmila Horská hrála hlavní role v oblastních divadlech, kde se brzy stala pojmem. Že o ní dnes moc nevíme, způsobil její odvážný postoj k událostem v roce 1968. Musela divadlo opustit a živit se jako servírka, což ji vnitřně srazilo na kolena. Babička byla též spjata s divadlem, zpívala v opeře. Otec Mirek Čech-Rosner, působil jako divadelní a hudební režisér.
Dětství prožil v zákulisí a dostával i malé roličky. I když koketoval s medicínou, jeviště se stalo logickým vyústěním jeho směřování. Po absolvování DAMU začínal v Liberci, kde dostal fortelný základ. Pak přešel do MDP a nakonec se jeho domovskou scénou stalo ND. Vyjmenovat jeho role by se rovnalo nekonečnosti, tak vzpomenu jen tu poslední – Harpagon v Moliérově Lakomci. Vypiloval ji k mistrovské dokonalosti, takže se skutečně nedala přehlédnout. To potvrzuje fakt, že v roce 2004 za ni dostal hned tři ceny. Cenu A. Radoka, Thálie a Divadelních novin.

S B. Rösnerem jsme se rozloučili 7. června 2006.

Vydáním dotisku knihy nazvané Boris Rösner chce Nakladatelství XYZ vyjádřit poctu vynikajícímu herci, který zemřel 31. května ve věku 55 let. Výtěžek z prodeje bude věnován na konto Ligy proti rakovině.


Zdroj fotografie: www.xyz-knihy.cz