Především však magnetismus zajišťuje, abychom vůbec přežili. Zemské magnetické pole nás totiž chrání před kosmickým zářením. Zachycuje velké množství energeticky nabitých částic, které koncentruje do radiačních pásů ve vzdálenosti 2000 km a 10 000 km od Země. Tyto pásy tvoří Zemi jakýsi ochranný štít. Nevytváří však kolem země pruh, ale měsíčkovitě se dotýká severního a jižního pólu. Díky tomu také v době slunečních erupcí můžeme na pólech spatřit polární záři.
Magnetismus ovlivňuje horniny, které při zahřátí (magmatická krystalizace) a chladnutí získávají takovou magnetickou orientaci, jakou v té době má magnetické pole Země. Dalo by se říci, že magnetizace je do hornin zakleta. Samozřejmě že současné magnetické pole ovlivňuje vlastnosti hornin, ale není tak silné, aby se nedalo odstranit. Vědci zjistili, že odeberou-li vzorky hornin 100 miliónů let starých, jejich sever neukazuje tam, kam ten dnešní. Severní a jižní pól se „vyměnily“. Protože všechny evropské horniny však ukazovaly na trochu jiné místo, než staré horniny ze severoamerického i afrického kontinentu, odvodili vědci z tohoto faktu hypotézu o vzdalujících se kontinentech. Podle střídavých magnetických pásů na mořském dně pak ještě vypočítali, že k poslední změně magnetického pole Země došlo před 700 000 lety.

Zajímavost:
My, lidé, přítomnost magnetismu na Zemi nijak nevnímáme. Ale vědci se domnívají, že tomu není tak u ptáků. Orientují se podle něj v prostoru, to díky němu dokážou letět každý podzim na jih a každé jaro na sever, aniž by si museli „pamatovat cestu“.

Zdroj fotografie: archiv Rozhledny (R.Šindelářová)