Jak se zrodí vodák?

Tak to nevím, ale asi ho napřed musí rodiče udělat. U mě to pravé vodáctví vypuklo v prváku na vysoké škole. Jeli jsme s partou na vodu, bylo nám přes osmnáct, takže i s pivní klasikou. Byla to prázdninová Lužnice a na ní se odehrála stmelovací akce pár mladých vysokoškoláků. V lodi jsem předtím sice seděl už mockrát, ale tentokrát to bylo první sjíždění řeky.

Který z našich toků sis nakonec, během svého mnohaletého vodáctví, oblíbil nejvíc?

Určitě Vltavu. Je to sice dnes již zprofanovaná a přelidněná řeka, ale i tak je to krásná voda co bezvadně teče – tedy alespoň z Lenory do Boršova nad Vltavou. Pak už jsou fajn jen ty rozhledy. Všechno je krásně přírodní, čisté, pozorovat okolí je radostí samo o sobě. Vltava je prostě přívětivá řeka.

Vzpomeneš si na nějakou příhodu, která tě i dnes přiměje se usmát?

Jeli jsme Ohři přes Karlovy Vary. Ve vodácké grupě jsme měli i pár vzájemně příbuzných párů. A právě jeden z nich si špatně najel těsně před cílem naší cesty na kámen. Chvíli s nakloněnou lodí zápolili a nakonec se pořádně cvakli. Dotyčná nadávala tak usilovně, až se rybář na břehu zvedl a odešel. Všichni jsme jim pak pomáhali naložit věci zpět do lodi. Když bylo vše v pořádku, ozval se mladík z jiné dvojice: Nemáte někdo frťana? Utrpěl jsem psychický šok! Málem se mi utopila tchýně!

Znáš nějaké vodácké mýty a pověsti?

Jen z knížky Zdeňka &Smída: Proč bychom se netopili, aneb vodácký průvodce pro Ofélii. Tam bylo vodácké nebe – bezvadná voda, pořád krásné počasí, jezdilo se díky vracákům nahoru i dolů, občerstvení včetně piva i rumu tam bylo zadarmo. A také tam bylo spousty krásných holek, které se staraly o vodáky.

Chtěl bys tam?

Na nějakou dobu určitě.

A když upustíme od nebe, jak vypadá ideální vodácká dovolená?

Je hezké počasí, voda pěkně teče a není jí málo, nedere se do lodě. Všude je teplo, tak mezi 25-28 stupňů, žádné 30 stupňové pařáky. Hlavní je ale výborná parta, bezkonfliktní. A to asi stačí. Do toho ještě pěkná okolní krajina, do které se dá vyrazit na krátký výlet i bez lodi a sem tam nějaké to příjemné městečko s hezkou architekturou. No, a vlastně taky příjemné tábořiště, kde se bude přespávat. Nejvíc se vždycky bojím, aby mi nepropršela dovolená. Voda má být jen zezdola, je-li k tomu ještě voda shora, tak je to už moc.

Jak se mění řeka v toku času?

Určitě přibývá lidí. Také se čistí více řeky, bývaly špinavější. Oproti tomu se vodáctví začíná proměňovat ve výborný byznys. Hlavně pro půjčovny, tábořiště a všelijaké osvěžovny. Dřív bylo všechno přírodní, každý se musel spolehnout sám na sebe. Třeba na tábořišti pod Dívčím kamenem bývalo tak 8 stanů. A dnes? Ke stovce. Mám pocit, že se vodáctví stalo i módní záležitostí, jezdí i úplně jiné druhy part, než když jsme začínali my. Dost z nich nejsou vodáci, ale spíš turisté. Dříve žádné půjčovny nebyly, kdo chtěl na vodu, musel si sehnat loď buď koupí, anebo půjčit od známých. Stěhovala se pak třeba vlakem, někdy to trvalo i týden, něž loď dojela. Pak se našlo místo, kde se dá loď zase naložit a jelo se. Netvrdím, že na půjčovnách je něco špatného, ba naopak, spoustě lidem to ušetří moře dřiny, ale je to dnes už jiná atmosféra.

Ilustrační foto: raft.cz