Pušky, rakety, tanky – to vše a mnohé další nese s moderní dobou i nové požadavky na uzpůsobení se vyšším nárokům dnešní armády. Miniaturizuje se všechno, od čipů až po mechanické zbraně. Veškerá výzbroj se také musí řádně odlehčit. Američané vyvíjejí jako zběsilí nové materiály, které sníží hmotnost nejen jejich zbraní, ale také ochranné výbavy jejich elitních vojáků. V popředí užitných vlastností stojí lehká manipulovatelnost, u větších strojů s tímto související snadný transport a univerzálnost. Lehčí a přenosnější jsou nejen zbraně. Lepší ovladatelností a nižší hmotností se mohou pochlubit i tanky.

Zbraňovou novinkou, která nás přibližuje ke scénářům sci-fi seriálů, je laser. Pušky i rakety si sice ponechávají svůj zaběhnutý design, ale do jejich nitra se implantují laserové technologie. Nejznámějším počinem laserového zbraňového průmyslu je asi protiraketová střela THEL (zkratka: taktický vysoce energický laser), vyvinutá ve Spojených státech. V České republice se s laserovou technologií můžeme setkat ku příkladu u přenosného protiletadlového kompletu RBS-70. Laser zde však není využíván jako zbraň samotná, ale pouze jako předvoj v podobě světla, mající za úkol cíl zaměřit. Teprve poté se klasická střela vydává za svým cílem. O tom, že moderní technologie nejsou žádným levným zbožím, svědčí i suma, kterou ČR za RBS-70 utratila. Činí zhruba miliardu korun.
Zajímavým faktem ve vyhrocené situaci sporů kolem jaderného zbrojení je i účinnost laseru. V bodu dotyku převyšuje svou silou útok jaderné zbraně.

Elektromagnetické paprsky, které do svého spektra zahrnují i výše zmíněný laser, jsou využívány nejen k smrtícím a ničícím technikám, ale také k pouhému ochromení. Zasažený člověk upadá do bolestivé agonie, před kterou se nemůže bránit. Je-li vysílač vypnut, bolest ihned ustoupí a nezanechá na organismu žádné následky. Vysílač tohoto vlnění bývá zpravidla umístěn na automobil, který je – zatím – řízen některým z vojáků. Skrze ono tajuplné zatím se také dostaneme k další modernizaci, která si klade za cíl snížit počet obětovaných životů v ozbrojených konfliktech. Automatizace umožňuje u mnoha zbraňových systémů ovládání na dálku, rakety se již nemusí odpalovat ručně a řídící střediska se často nalézají mnoho kilometrů od lokací, kde jsou zbraně umístěny. Satelitní telekomunikační přenosy dokáží spojit kohokoliv téměř s kýmkoliv. Pokud by se zdálo, že lidský faktor je vyřazován z válečného dění, je opak pravdou. Jen je více chráněn, právě i zlepšenou komunikací. Dle rčení s kvantitou klesá kvalita je na speciální mise oproti minulosti vysíláno méně mužů, ale o to lépe vycvičených a vybavených. Výbornou zbraní jsou právě telekomunikace – voják okamžitě ví, kde se co děje, co má dělat, nemá problém s navigací a v případě zranění je lehce lokalizovatelný. Může také využívat externího zaměřovače.

Strategie, která přikazuje poslat do terénu raději jediného vojáka, ale zato perfektně připraveného, si velí high-tech vybavení. Brnění (které však s tím středověkým má do činění opravdu málo) se skládá z pevných odlehčených štítů, které mohou být doplněny celým oblekem. Tato kombinéza je odolná proti ohni i chemickému poleptání, navíc dokáže udržet vnitřní mikroklima a je doplněna senzory, které dokumentují stav vojáka. V závěru tedy voják vypadá skutečně podobný hrdinům slavného Doomu. Základna vidí životní funkce, má tedy přehled o tom, kterého vojáka má smysl ještě zachraňovat, a kde je již pozdě. K vybavení patří i přilba s noktovizorem, filtrem a brýlemi. Samozřejmě, že celý oblek musí mít napájení. Zdrojem je baterie, která vydrží v plné pohotovosti až 72 hodin. Jak americká, tak ruská strana pracují na pulsních zbraních. Ty by měly být napojeny na stejnou baterii jako onen skafandr a vynikat velkou průrazností. Zatím ale rychle vybíjejí baterii a nemají přílišnou životnost.

K hrozbě biologické by byl vhodný další, mnohem rozsáhlejší článek, byť je vlastně o hodně jednodušší svým šířením. Kupříkladu dle Hospodářských novin se dnes jako výborná biologická zbraň nabízejí pravé neštovice.

Zdroj fotografie: natoaktual.cz