Měl být mlynářem
Narodil se jako starší z dvojčat 9. března 1737 v Sovových mlýnech na pražské Kampě v mlynářské rodině. Studoval u jezuitů, poté soukromě matematiku, statiku a hydrauliku u J. F. Schora. Mlynářskou živnost přenechal bratru Jáchymovi a nadále se věnoval pouze hudbě - skladatelskému umění se učil u F. Bendy a F. Habermanna, později pak u J. Segera, varhaníka pražského Týnského chrámu. V roce 1763 odešel natrvalo do Itálie, aby studoval operu u benátského mistra G. B. Pescettiho.
V roce 1764 píše Josef Mysliveček operu Bellerofonte, jednu z neúspěšnějších vážných italských oper. Opera objednaná na oslavu narozenin neapolského krále znamenala skutečný triumf. Mysliveček se stal hvězdou a zakázky se mu jen hrnuly. Závratná kariéra přináší Myslivečkovi uznání ve společnosti a značný majetek. Jeho skladby se neustále hrají. Jako houby po dešti vznikají další skvělá díla, z oper Hypermestra, Demetrius, Ezio, výsadní postavení pak zaujímá Olympiade, olavující Řím, ale i Antigona. Dále skládá oratoria, symfonie, koncerty.

Nezadržitelný pád
Jeho šťastná hvězda ale náhle zhasla. Při nehodě kočáru utrpěl zranění. Do ran v obličeji se mu dostala infekce, rok se léčil v nemocnici, ale výsledkem zůstalo těžké znetvoření obličeje. Tím v roce 1778 začal nezadržitelný pád. Společnost ho vyvrhla ze svého středu a k dovršení všeho jeho pochmurnou operu Armida v roce 1779 diváci nepřijali. V zoufalství a depresi rezignoval na další tvorbu a 4. února 1781 v bídě a zapomnění v Římě umírá. Mozart, jako jeden z mála, mu stál po boku i v nejtěžších chvílích.
Mysliveček se nikdy neoženil, ale dlouhá léta udržoval milostný poměr s proslulou primadonnou Caterinou Gabrielli. Toto spojení oběma vyhovovalo i po tvůrčí stránce. Mysliveček jí psal skvostné árie a ona díky vynikajícím hvězdným manýrům a oslnivé technice je dokázala skvěle uplatnit. Bohužel v nejtěžší chvíli jeho života ho bez skrupulí opustila a přispěla k jeho nešťastnému konci.

Božského Čecha ctili Italové
Josefa Myslivečka právem považujeme za nejúspěšnějšího reprezentanta české hudby druhé poloviny 18. st., i když tehdy více patřil Italům. Ti si ho tak vážili, i když jinak byli vůči cizincům dost kritičtí, že do portrétní galerie neapolské konzervatoře, věnované italským hudebním velikánům, zařadili i portrét Čecha Venatoriniho (překlad jména Mysliveček).
Byl geniální melodik a neuvěřitelně pilný autor. Tvořil rychle a kvalitně( asi 30 oper, 10 oratorií, řadu symfonií, koncertů, overtur a množství komorní a chrámové hudby) pro náročné publikum. Dokázal spojit přirozenou českou hudebnost s italskou kompoziční technikou a v opeře, tradiční domácí disciplíně, okouzlit italské diváky.

Antigona se v ND moc neohřeje
Národní divadlo uvádí operu Antigona, která vznikla v roce 1774, v šťastném Myslivečkově období. Autor libreta G. Roccaforte rozvíjí příběh Sofoklovy tragedie. Antigona, dcera Oidipova, se vrací do Théb, aby pomstila zradu a získala trůn. Je to hra o diktatuře moci a tím její poselství přerůstá i do dnešních dní. Proto režisér J. Nekvasil inscenaci funkčně posunul do nedávné minulosti a děj probíhá v moderní diktátorově pracovně. Tímto estetickým posunem se starověké mytologické postavy stávají aktuálním varováním před stále přežívající hrozbou totalitní moci, jež deformuje jak vládce, tak nevyvolené. V inscenaci, jež vznikla v koprodukci s německou Kammeroper Schloss Rheinsberg, kde měla premiéru letos v červenci, se jako Antigona představí sopranistka Hyun-Ju Park, v dalších rolích vystoupí Janis Kursevs či Steve Wächter. Orchestr řídí R. Boggasch.

Premiéra 1. září 2006 ve Stavovském divadle a 3. září následuje jediná repríza .

Zdroj obrázku: geocities.com