Znám autorky, kterým se toto podařilo. Nazývám je básnířkami prózy. Jejich literární předlohy jsou přímo vzorem pro filmová zpracování a obohacují nejen čtenáře, ale i diváky o skutečné a nevratné okamžiky, které, jako by vytržené z deníků hlavních hrdinů, dokáží přesvědčivé a citlivě zaznamenat tajemství duší, osudů, náhod i překvapivých rozhodnutí.
Patří mezi ně Jaromíra Kolárová a Valja Stýblová, nyní i mladá a talentovaná Renata &Sindelářová. Sleduji její četnou prozaickou tvorbu, zvyšující se kvalitu vydávaných děl, ale i čistotu jazyka a skromnost, která čiší z autorčiných poctivých a upřímných myšlenek.

Hlavní hrdinka knížky „Vzájemné prolínání“, Lenka, je bezesporu kouskem autorčina nitra. Nikdo mě nemůže přesvědčit o tom, že by autorka napsala příběh z ne příliš oblíbeného prostředí, aniž by sama vnikla do povah všech hrdinů, kteří v knize vystupují. Děj se odvíjí pomalu, neukvapeně, čtenář jen odhaduje reakce Lenčiných spolupacientů i celého zdravotnického personálu, pouze si domýšlí jeho pokračování, a je nejednou překvapen náhlými postoji i nenadálými rozhodnutími odlišných povah. V závěru dochází k přesvědčení, že na pohled obyčejný prosťáček nemusí být v nitru špatný; povídavá pacientka je náhle neobyčejnou osobností; postavy odlišného etnika nemusejí vyhlížet jen černě nebo bíle.
Čtenář prožívá s hlavní hrdinkou její starosti i radosti, drobné neúspěchy i chvíle vyvěrajícího štěstí, cítí lásku i bolest, a to nejen fyzickou. Pokud Lenka nemůže spát, bdí s ní; pokud má být na konci příběhu úspěšně propuštěna, raduje se s ní… Odměnou je mu přímo lahodný servis básnických slov. Mám doma velký sešit, do něhož si zapisuji postřehy, které mě při četbě zaujaly. Ke jmenovaným spisovatelkám mi přibylo jméno Renaty &Sindelářové. Jsem ráda, že se s vámi mohu o některé z nich podělit: světlo se vylévá ze slunečního kalichu/ pohled se třpytil smíchem/ roztomilý starostlínek/ drobné nebeské slzy/ ranní vláha, objímající do své náruče/ temnota tlačící svou tvář/ kakao, kouřící vzpomínkami na dětství/ šeď potají pověšená na oblohu/ pozdně noční cvrkot města/ domy, podřimující v konejšivé náruči se svými majiteli/ nadýchaný baldachýn, pronikající černými rukavičkami do ulic města/ hra tmy a světla.

Ano, to jsou barevné obrazy jedné velké básně. Musím se přiznat, že bych je nejraději „ukradla“ do svých veršů. Renatě &Sindelářové se zvládnutí básnického jazyka daří a troufám si říci, že by jí jej mohl závidět i leckterý zkušený poeta.
„Vzájemné prolínání“ je příběhem všednosti, velké lásky i prostého člověčenství, které je nejen v nás, ale především okolo nás. Obrazí se v něm, jak autorka sama říká, čtrnáct dní jako vytržených z kontextu, vymykajících se běžnému plynutí času, pouhých čtrnáct dní, kdy všechno v nich připadá jiné…
„Tentokrát už je to definitivní," říká v další své myšlence, a já si myslím totéž. Tentokrát je definitivní, aby Renata &Sindelářová měla své stálé místo na poli kvalitní literatury současnosti.

Knihu vydalo nakladatelství Petra

Zdroj fotografie: http://www.literarnistrom.cz

Na Rozhledně najdete v rubrice Próza i ukázku z knihy: http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=4145