Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 12.12.2019, svátek má Simona 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12781
Komentářů: 11044


Měření



Papíry z ministerstva opravujeme červenou tužkou

29.09.2006   Michaela Wilhelmová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Rozhovor s paní učitelkou Olgou nevyznívá zrovna optimistickým duchem. Asi není ani důvodu, proč by tomu tak mělo být, když ministerstvo neumí ani zformulovat dopis bez hrubek a rodiče žáčků mají jako jediní patent na výchovu.

Povolání učitele vnímá hodně lidí jako životní poslání, kterým vychovává budoucí generace. Je to i váš případ?
Asi ano, i když dnes již nejsem nadšenou mladou učitelkou, která se žene do každé inovace. Na druhou stranu, vlastně ani nic jiného než učit neumím, anglicky nemluvím, s počítačem si také moc nerozumíme, takže dokud udržím křídu, budu učitelkou. Původně, ještě coby malá holka, jsem se chtěla starat o zvířata, ale nakonec převládla rodinná tradice učitelství. Odmalička jsem vyrůstala v tomhle prostředí, tak mi pak, po dostudování školy, přišlo přirozené v něm i zůstat.

Pod rukou vám projde ohromný počet dětí. Pamatujete si je i po letech?
Některé. Samozřejmě ty nejnápadnější, ať již v dobrém, či špatném. Nemám dobrou paměť na obličeje, takže když potkám po dvaceti letech některého ze svých žáčků, vypadá k tomu úplně jinak, většinou jen odpovím na pozdrav a nevím, kdo to byl. S bývalými studenty se až na pár výjimek nestýkám, nějaké velké srazy se u nás také nepořádají. Je to asi hlavně tím, že učím na prvním stupni, vracet se za kantory většinou chtějí děcka až v posledních ročnících, nebo na gymnáziu.

Jak se díváte na reformy nynějšího školství?
S velkým despektem. Nikdo pořádně neví, co se dá od nové ministryně čekat, ale doufejme, že nic nerozumného. Co se reforem týče, přijde mi, že se jen nadělá velký humbuk kolem něčeho, co je jinými slovy totéž, co máme teď. Základní problémy školství v Čechách to neřeší. Navíc je díky rychlému nasazení všech inovací do provozu na školách hrozný chaos, lidé na ministerstvu evidentně ztrácí pojem, jak školství vypadá. A to ani nemluvím o tom, že v papírech, co nám posílají, je hrubka na hrubce. S kolegyní je někdy opravujeme a máme sto chutí jim to poslat zpět, zatrhané červenou tužkou. Navíc některé nové výmysly nedávají žádný logický smysl. například výtvarné výchově se má dle pánů úředníků říkat obrazově vizuální výchova. Není to snad dvakrát totéž, tudíž úplný nesmysl? Všichni jsme nad novými projekty strávili mnoho času a výsledek tomu vůbec neodpovídá. Ze shora nám jen přidělávají práci. Nejlépe to vystihl nedávno mladý Klaus v novinách: Jedna škola opisuje od druhé, protože nikdo přesně neví, co by tam mělo být. Ministerstvo nám k tomu samo o sobě nic neřekne, nikdo neví, co chtěl kdo tím či tím výnosem říci. Jen trávíme hodiny a hodiny na školeních.

Máte stejně negativní postoj i ke změnám v jazykové výuce?
Tam ne. Je šikovné, že se děti začnou jazyk učit dříve. Alespoň nějaký klad ta reforma má. S jazyky se dnes musí poprat mladí, ve svých 52 letech se toho už moc nenaučím, v tomhle jsem odepsaná. Jsem vlastně společenská mrtvola, nemám už šanci změnit ani práci, bez řidičáku, jazyků a počítače. Děcka si to teď ještě neuvědomují, ale je to pro ně velký výhoda, učení jazyků je totiž baví, protože je jiné než ostatní výuka, a to je dobře. Celkově musím říci, že žáčkům jazyky jdou. A čím jsou mladší, tím se je učí lépe.

Mění se psychika dětí na prvních stupních základní školy, třeba s porovnáním, jak tomu bylo před 20 lety?
Mění. A to velmi. Děcka jsou nyní o dost sebevědomější, drzejší, ale bohužel také agresivnější. Souvisí to s celkovou atmosférou společnosti, jejich vina to samozřejmě není. mají úplně jiné vzory než dřívější děti, trendem je americká výchova. Vzorem dnešních rodičů je maximální uvolnění. Nejhorší však je, že každý rodič rozumí výchově svého dítěte nejlíp. Pořád nám radí, co a jak máme dělat, jak máme vyučovat a chovat se k dětem. I kdybychom jim vyhovět chtěli, je to zcela nemožné, neboť požadavky rodičů jsou tak rozdílné a protichůdné, že není cesty ke shodě. Často ale rodiče jen mluví a stěžují si, ale že by si někdy doma s dítětem sedli a s učením mu pomohli, to se nedočkáme. Dnes si dokonce rodiče vybírají, jaké kantory bude jejich dítě mít, a když potomek nastupuje do první třídy, vyšátrají si o jeho učitelce na internetu, co se dá.


Zdroj fotografie: http://zvlastniskola.dobruska.cz/img/tb/ - 35.jpg -


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Renata Šindelářová - 1.10.2006 - 11:14

Kamarádka učitelka z té reformy doslova šílí. Tvrdí, že učení má jen jako vedlejšák. Hlavní zaměstnání tvoří totiž papírování (ne opravování písemek, ale plánování osnov učiva).

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.3074 s