Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 1.3.2021, svátek má Bedřich 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13022
Komentářů: 11216


Měření



Když fikce, tak pořádná

03.10.2006   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pokud by existovala anketa o nejtypičtějšího Čecha, já osobně bych hlasovala pro Vídeňáka Járu Cimrmana. Ten totiž svým všeumělstvím, z něhož vysvítá neschopnost dělat věci pořádně, kdy hnán touhou po nových vědeckých i kulturních dobrodružstvích, připomíná ve výsledku Sekorova brouka Pytlíka. Který také všechno věděl a všechno znal, jen se nenarodil v rakouské metropoli, nýbrž v kině. Obě tyto persony ale spojuje ještě něco jiného - vznikly v hlavách svých tvůrců, čili se řadí k postavám fiktivním. Přesto brouků Pytlíků i Cimrmanů potkáváme v běžném životě hodně, vlastně na ně narážíme na každém kroku.

Ovšem autorská dvojice L. Smojlak a Z. Svěrák si před mnoha lety řekla, že když se má vytvořit fikce, tak má být pořádná, a od té doby prostřednictvím divadelních jednoaktovek a četných přednášek přesvědčují nás o nedoceněnosti Cimrmanova génia. Pochopitelně činí tak k našemu obveselení a že se jim daří, dokládá i stabilně vyprodané Žižkovské divadlo Járy Cimrmana.

Aby se fikci ale učinilo za dost, Muzeum hlavního města Prahy 7. 9. 2006 otevřelo výstavu věnovanou odkazu J. Cimrmana Stopy Járy Cimrmana, čímž dodalo celému podniku ještě pirotesknější nádech. Expozice má své oprávnění v oblasti, kdy mapuje historii divadelního souboru, jenž realizuje „hry Járy Cimrmana“, popisuje jejich nelehké putování po pražských scénách, a v neposlední řadě na důstojném tablu návštěvníkům odhalí totožnost všech herců, kteří kdy u Cimrmanů působili. Zaujalo mě kupříkladu, že krátce zde pobyl v sedmdesátých letech i Jaroslav Uhlíř. Zmínění herci nemají fotografie pouze na tablu, ale objevují se na mnoha obměnách divadelních plakátů, na nichž lze vystopovat také grafický vývoj tvůrce a herce divadla Jaroslava Weigla. Nakonec zjistíte, že jednu pradávnou hru ve svém repertoáru soubor již nemá, napovím že její název souvisí s tradičním „zabíjením prasete“.

Výstava předkládá panely s mnohými oslavnými články (i z regionálního tisku) informující o tom, že již některé uličky českých obcí nesou Cimrmanovo jméno. Což považuji za naprosto jedinečný kousek, je to stejné jako bychom nazvali ulici nějakou literární postavou, jejíž neexistenci máme potvrzenou, ale díky fantazii autora o ní víme všichni.
Nejveseleji na mě působila část expozice věnovaná Cimrmanovým vynálezům, jeho osobním věcem a památkám na něj. Ačkoliv podezřívám pány Smoljaka se Svěrákem, že pořádně prohledali půdy, než ony skvosty našli, ale oceňuji nápad, který dodává taškařici s Cimrmanem punc klamné reálnosti. Vždyť každá správná výstava vytvořená na památku významné osobnosti tyto předměty rozhodně nepostrádá, ba naopak. Stačí si vzpomenout na rodné domy význačných umělců. V souvislosti s Cimrmanem se mi však vybavuje jedno místo a to Ratibořice, kde narazíme na svět vytvořený podle románu Boženy Němcové Babička, jenž má se skutečným dětstvím pramálo společného. Bohužel v Babičce se má jednat o osud spisovatelky, u Cimrmana jde o úplně něco jiného. Každopádně věřím tomu, že Jára Cimrman by měl radost, když vedle něho zmiňuji Babičku... A v tom tkví asi celá podstata humoru Cimrmanů.
S Cimrmanem si totiž vždycky na někoho vzpomenete, máte tendenci jej s někým srovnávat, a tím Cimrman zůstává vlastně živým, tím ožívá v našich myslích. Pokud tvůrcům šlo ale o hlubší umělecký záměr, tak se jim tímto omlouvám. Tedy já se ani neodvažuji pochybovat, že by jim o něj již od začátku nešlo.
Já osobně se ale Cimrmanem opravdu jen a prostě bavím, a bavila jsem se i na výstavě, která ale podle mého názoru osloví výhradně fanoušky díla Járy Cimrmana. Nicméně s ohledem na jejich počet, bude to výstava jistě návštěvnicky úspěšná.

Když už se ale ocitnete v Muzeu hl. města Prahy, projděte si i stálou výstavu věnovanou dějinám Prahy, která mě nadchla svým provedením a obsahem. Nejvíc jí pak určitě ocení studenti, u nichž jsem přesvědčená, že z ní mohou čerpat i mnoho poznatků v nedávno zahájeném školním roce.




Muzeum hlavního města Prahy

Výstava Stopy Járy Cimrmana trvá do 5.11. 2006
Otevřeno denně kromě pondělí 9 – 18 hodin.

Základní vstupné pro dospělého je 80 Kč.

Zdroj loga: Muzeum hlavního města Prahy



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2182 s