Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.2.2021, svátek má Dorota 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13021
Komentářů: 11212


Měření



Studuji a tak mi doma vaří manžel

30.09.2006   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Uvažujete o tom, že si podáte příští rok příští rok přihlášku na vysokou školu, a doplníte si tak při zaměstnání své vzdělání? Máte ale strach, že při velkém pracovním vytížení to jednoduše nezvládnete? Nebo si nedokážete představit, co vás vlastně čeká? Pak si přečtěte následující rozhovor, v němž studentka 4. ročníku, oborů sociologie + sociální politika a sociální práce na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě v Brně, Veronika Pačesová hovoří o svých bohatých zkušenostech s dálkovým studiem.

Když jsi se rozhodovala o vysokoškolském studiu, byla jsi ještě ve věku, kdy jsi mohla zvolit denní studium. Proč sis vybrala, podle mého názoru, těžší cestu formou dálkového studia? Nelákalo tě třeba bydlení na vysokoškolských kolejích a bujarý život s tím spojený?
Přiznám se, že bujarý život mě láká, ale ne bez peněz. A když budu studovat denně, budu mít s penězi problém. Takže jsem zvolila dálkové studium. Navíc mě již nebavilo „jen“ studovat, chtěla jsem začít budovat vlastní organizaci (Občanskou poradnu Nymburk, www.opnymburk.cz) a rozvíjet se profesně v praxi. Práce pro mě je a byla vždy na prvním místě, zároveň však chci mít vysokoškolské vzdělání, proto jsem začala studovat touto formou.

Proč jsi se vůbec rozhodla studovat vysokou školu, vedla tě k tomu touha po vyšším vzdělání, a nebo jsi měla pocit, že bez titulu se dnes člověk neobejde?
No, upřímně řečeno, na začátku mě k tomu vedla touha dále se vzdělávat, ale čím dál více zjišťuji, že studuji vlastně proto, abych měla „titul“. Čím více se angažuji v pracovním procesu a ve sféře, ve které působím, tím více zjišťuji, že když se chci vzdělávat, mám na výběr spoustu lepších možností, než je vysoká škola. Navíc čím dál víc zjišťuji, že i bez „titulu“ se člověk obejde, spíš je to o tom, co umí (a jak to prodá) a jaký má vliv a kontakty v dané sféře a regionu. Takže dnes studuji již spíš proto, že chci dokončit, co jsem začala a že ten titul třeba nebude tak špatný.

Dnes jsi ve 4. ročníku, tudíž můžeš už trochu bilancovat. Bylo to podle tebe správné rozhodnutí zvolit si dálkový typ studia?
Určitě, rozhodně jsem zvolila dobře.

Co ti připadalo a připadá na tomto studiu nejnáročnější?
Přinutit se učit i tehdy, když člověk přijde v osm večer z práce a je úplně hotový. A pak je to také otázka priorit – osobně vidím jako problém to, abych si našla čas na studium, protože svoji práci vidím jako prioritu a věnuji jí veškerý čas.

Jak vůbec vypadá tvůj studijní režim, myslím tím, jak probíhá tvůj běžný semestr?
Učím se většinou jen ve zkouškovém období, příp. před dílčími zkouškami v průběhu semestru. Mám sice představu, že průběžné studium je nejlepší, ale vzhledem k času to pro mě není reálné. Ve zkouškovém si většinou beru v práci na týden – 14 dní volno (které pak doháním 2 měsíce a během toho udělám všechny zkoušky. Jo, a úkoly dodávám téměř vždy pozdě s různými omluvami, což samozřejmě ideál není.

Přístup vysokoškolských profesorů bývá různý. Máš třeba dojem, že vám dálkařům vychází více vstříc? Nacházíš u nich větší pochopení i pro to, že třeba ne vždy stihneš odevzdat ročníkovou práci včas, jak jsi sama uvedla ? Nebo vám měří stejným metrem jako studentům, kteří se věnují prakticky jenom škole?
Nemám pocit, že by nám profesoři vycházeli oproti „deňákům“ nějak víc vstříc. Na druhou stranu vždy, když mám nějaký problém s úkolem či termínem, jednám s daným profesorem a vždy se domluvíme. Myslím, že je to vždy o domluvě, člověk není stroj, každý máme nějaké problémy. Takže pokud profesoři vidí, že se student nevymlouvá a netahá ho za nos, vyjde mu vstříc bez problémů. No, a o těch, co nevyjdou, se to většinou ví, takže si člověk musí dát pozor, aby termíny plnil, jinak bude mít problém.

Vedle studia musíš zvládat i pracovní aktivity, které jsou rozsáhlé, vedeš občanskou poradnu v Nymburce a ještě se zabýváš finančním poradenstvím. Zdá se mi, že snad ani nelze zvládnout při takovém vytížení přípravu do školy, proto jakým způsobem máš všechny své aktivity časově rozvržené?
Máš pravdu, mé aktivity jsou opravdu dost rozsáhlé, práci, kterou dělám, mám moc ráda a je mým koníčkem, podle toho to pak i vypadá. To, že i vedle takových aktivit studium a přípravu do školy zvládnout lze, je fakt, protože jinak bych už asi nestudovala. Člověk nesmí být perfekcionista a musí se učit tak, aby „prošel“ a spoléhat trošku na štěstí a zdravý rozum. Když bych měla rozvrhnout své aktivity, tak práci věnuji cca 10 hodin denně + jeden – dva víkendy v měsíci, zbytek času věnuji své rodině, odpočinku a samozřejmě škole. Během zkouškového období se většinou věnuji práci mnohem méně a o to více se věnuji škole. Také je fakt, že na zkoušky se učím většinou v noci, což je sice náročné, ale pár nocí o zkouškovém to člověk vydrží a pak je to zase lepší.

Přizpůsobuješ více práci studiu nebo naopak?
Rozhodně studium práci, protože, jak jsem říkala, práce je mým koníčkem i smyslem.

Když bys to mohla shrnout, čím vším by měl být vybaven uchazeč o dálkové vysokoškolské studium a co bys každému takovému zájemci doporučila. Čeho by se měl podle tebe vyvarovat a na co naopak by se měl více zaměřit?
Určitě by takový člověk měl být vytrvalý, odolný a měl by mít velkou motivaci, proč studovat. Jak známo, kde je motivace a vytrvalost, tak je možné zvládnout vše. Pak by si takový člověk měl stanovit, zda je pro něj prioritou škola nebo práce a podle toho pak postupovat. Ten, pro koho je prioritou práce, která ho baví a chce se jí věnovat naplno, tak, jako já, bude určitě ke studiu přistupovat jinak, než někdo, kdo studuje, práce ho třeba ani moc nebaví, ale má z ní příjem, který potřebuje.

Myslíš si, že je studium vhodné například i pro ženy, které už mají děti, resp. jsou vdané. Hovořím o tom záměrně, neboť ty sama jsi vdaná, tvůj manžel také dálkově studuje, proto mě napadá nezbytná otázka, kdo se tedy stará o domácnost? Máš nějakou větší podporu rodiny, a nebo tě po celodenním maratónu ještě doma čeká hora nádobí a povinnost uvařit večeři?
Myslím, že studium je vhodné i pro takové ženy (resp. muže). Důležité je však mít doma podporu rodiny a partnera. Můj manžel mě ve studiu podporuje a naprosto chápe, jaké to je, už proto, že sám studuje. Rozhodně to tedy u nás není tak, že bych přišla večer z práce a ještě mě čekala povinnost vařit večeři či hora nádobí. Můj manžel velice rád, narozdíl ode mě, vaří, takže mnohem častěji než já, vaří on. A o ostatní práce se dělíme podle toho, kdo je zrovna dřív doma, má více času atd. Pravdou je, že během zkouškového období většinou neuklízí nikdo, víceméně nevaříme a vůbec všechny práce eliminujeme na minimum, ale to se dá dvakrát za rok vydržet.

Co v tvém studentském životě momentálně nejvíc postrádáš?
Dostatek času na své koníčky (nepočítám-li práci), na sebe a zejména dostatek spánku. Jinak mám pocit, že mi vůbec nic nechybí a jsem naprosto spokojená.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Michaela Wilhelmová - 30.9.2006 - 21:27

Zacinam pomalu rozhodovani nad stejnou otazkou - studovat dal? A pokud ano, vecerne, nebo denni? Diky za tento rozhovor, cizi zkusenost doda cloveku vzdycky odvahu ... i kdyz, konicky v nedohlednu a malo spani, to me asi polozi :-)

Od: Renata Šindelářová - 1.10.2006 - 11:00

Obdivuju všechny, kteří tohle zvládnout. Já bych to nevydržela.
No, dokonce se obávám, že většina lidí nemá dost pevnou vůli. To soudím z toho, že kamarádka nedávno dostudovala dálkově střední školu. V ročníku začínaly dvě třídy, ale odmaturovala jich nakonec slabá čtvrtina. Většina přitom odpadla už v prvním ročníku.
Kdo se dostane dál, tak už to pak prostě dodělá, stejně jako Veronika.

Od: Martina Bittnerová - 2.10.2006 - 8:28

To jsem moc ráda, že tento rozhovor se stal i inspirací.-)

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.24 s