Vincenc Furch zřejmě nebude odpovídat klasické představě obrozence poloviny 19.století. Na Moravu se obrozenecké snahy dostávaly pomaleji, než do Čech, a také byly brány z poněkud jiných pohledů. Ve svých úvahách se Vincenc nedotýká historie Čech, nesahá k pradávné matičce Praze, ale obrací se k Mongolům a Tatarům. Mají prý k Moravě blíž.
Po studiích na Jihlavském gymnáziu následuje doplňování vzdělání v Olomouci a Brně. Za prací pak mladý Vincenc odchází do Vídně, s kterou ale nikdy plně nesplynul. Z rozborů jeho děl by každý usoudil, že ve Vídni ani nikdy nebyl. Přesto se právě Vídeň stala jeho hlavním bydlištěm a jeho byt po dalších letech i jeho rakví...
Každý správný básník musí zažít tragédii. Srdceryvnou nenaplněnou lásku. Ta Vincencova byla dcerou rodinného přítele Meissnera. K němu se uchýlil po té, co se začal obávat o svou bezpečnost. K české hymně totiž přidal i moravskou část. Celek byl pak prezentován ve slovanské besedě ve Vídni roku 1847. A tajná policie mu po této chvilkové slávě už klepala na dveře.
Slečna Meissnerová z Telče by si Vincence i vzala, ale rodinný přítel Meissner o tom nechtěl ani slyšet. Dcerku raději provdal za bohatšího a perspektivnějšího muže, než jakého představovatl věčně churavý Vincenc.
Roku 1864 zemřel V.Furch tedy sám, už zase ve Vídni...

Sépiové malby, jak se jmenuje knížečka jeho poezie, obsahují krátké básně melancholického ducha, beznadějného romantismu a bolesti z marné lásky. Furch se hojně přiklání ke měsíci a jeho všudypřítomnému zraku. I zde můžeme najít fragmenty Vincencových obrozeneckých snah, kdy sahá do jemu blízké historie ukrajinského rázu.

Básně psal autor v období, kdy ještě měl verš svůj pořádek, takže milovníci moderní poezie sbírkou nadšeni nebudou. Přečíst by si ji ale měli také, neboť nám otevírá okno do ne příliš dávné historie, kdy lidé vnímali prioritní hodnoty jinde a všímali si více věcí i vztahů kolem sebe. Na závěr krátká ukázka ze sbírky Sépiové malby:

Tajemná křídla na jezerem

Mlha nad jezerem
v měsící se míhá.
Nad duševním šerem
předtucha se zdvíhá.
K oblakům se vznáší,
nebem pluje s nimi,
oblítá nám duši
křídly tajemnými.

Vincenc Furch: Sépiové malby. Vydává nakladatelstsví Dokořán
www.dokoran.cz