Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 6.3.2021, svátek má Miroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11222


Měření



Tou nocí nevidím ani Boženu... Němcovou II.

24.10.2006   Martina Bittnerová   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pokračování z 23.10. 2006.

Předchozí část: (klikni)

Podobných nesrovnalostí bych našla skutečně mnoho, ale svou úlohu nevnímám coby kazatele správných autobiografických údajů naší spisovatelky. Proto se raděj přesunu k hereckému obsazení, kde defiloval slušný počet českých herců. O hlavní protagonistce jsem již hovořila. Umím si ji představit v roli matky postižené rakovinou, která celou hodinu a půl dává najevo své bolestné stavy, čili se provzdychá až k závěrečným titulkům, ale na osobnost typu Boženy Němcové je její herecký rejstřík a ostatně i vzhled naprosto nedostatečný. Josefa Němce ztvárnil vynikající Bolek Polívka, který ovšem kromě výbuchů vzteku nedostal více prostoru. D. Knöpfel se držela zažitého úzu vnímajícího Němce coby neurvalého hrubiána trýznícího svou ženu. Z toho, co se dostalo na plátno, by to ostatně vyplývalo. Pravda se skrývá někde jinde. Němec naopak byl velmi tolerantní manžel a s Němcovou to měl vše, jen ne jednoduché. Z těch důvodů bych očekávala od režisérky pestřejší vykreslení jeho povahy, vždyť se jednalo o člověka poměrně vzdělaného, s pevnými zásadami i charakterem, jehož dovedla vlastní manželka na pokraj obyčejného lidského zoufalství. Anna Polívková rovněž nemohla více uplatnit svůj um, neboť její Dora Němcová osciluje na hranici jakéhosi přívažku starajícího se o domácnost, sužovaná velkou nejistotou a strachem. Dora ovšem ve skutečnosti v podstatě taková byla, neměla konfliktní povahu, vyznačovala se spíše ve svém jednání zdrženlivou pokorou. Jarouš, nejrozmazlenější dítě Němcové, se pak  bohužel několikrát v podstatě jen mihl. Přitom právě velmi specifický přístup Němcové k dětem, a i vztah mezi jinak „ nerovnými“ sourozenci by přímo vybízel k ostřejšímu vykreslení kontrastů mezi nimi. To by však musel více „do hry“ vstoupit i nejstarší Karel.
Kromě ústřední čtveřice z domácnosti Němcových se v příběhu objevuje řada spíše epizodních postav. Mě osobně zmátlo vzezření Ondřeje Vetchého coby Lambla a Pavla Kříže jako V. Náprstka, já bych je obsadila naprosto obráceně. Vetchý, jenž má ve tváři vtisknuto stále cosi chlapeckého, by se více hodil na mladistvě vyhlížejícího Náprstka, kdežto Kříž, ostatně doktor z Básníků, dokáže nést v sobě určitou důstojnost pro lékaře typu V. D. Lambla přímo nezbytnou. V čase, kdy Němcová Lambla poznala, měl už završená studia a postupně se upínal pouze k vědě a lékařské praxi, proto také narážky Němce na to, že ho Němcová musela živit, znějí poněkud falešně. Zajímal by mě celkem i důvod, proč právě Lambl v tomto filmu to odnesl za všechny muže, ačkoliv se mi z milenců Němcové zdál nejslušnější. Nicméně Kříž s Vetchým alespoň částečně fyziognomicky odpovídají zmíněným dvěma pánům, což o filmovém H. Jurenkovi nelze rozhodně tvrdit. Při výběru jeho představitele (zvítězil pětatřicetiletý Adrian Jastraban ) musela režisérku postihnout s odpuštěním naprostá slepota. Jurenku si zamilovala Němcová ještě v éře jeho vysokoškolských studií. Tehdy, stále nevyrovnaná se smrtí nejstaršího syna Hynka, se cítila zrazená a zničená, a právě mladý a velmi pohledný Jurenka vnesl do jejího života opět záchvěv radosti a štěstí. S ohledem na její tehdejší psychické rozpoložení to musel být proto muž mimořádně atraktivní (a podle dochovaných podobizen vypadal Jurenka v mládí skutečně pěkně), aby v ní dokázal oživit vůbec nějaký cit. Poloplešatý, nazrzlý a ne zrovna mladistvě působící Jastraban měl zřejmě vtipně zakončit defilé milostných pletek Němcové. Obávám se, že ta by se raděj v hrobě třikrát obrátila, než aby jí do cesty vstoupil podobný exot.

A proto okamžiky, které mohly dojímat, nedojímaly, pouze scéna z pohřbu mi jak na začátku, tak na konci téměř vehnala slzy do očí, ale ne kvůli tomu, co se událo na plátně, ale kvůli tomu, co se mi při ní vybavilo z četby autobiografických studií, vzpomínek pamětníků a rozsáhlé korespondence. Nevadí mi, že příběh Němcové si vzala na paškál Němka, vždyť sama Němcová se narodila ve Vídni a její nevlastní otec (tomu, že byl biologický, nevěřím) Johann Pankel měl ryze rakouské kořeny a mluvil výhradně německy, ale vadí mi to, že ani dáma nezatížená komunistickým výkladem života i díla B. Němcové, se nedokázala oprostit od tradičních klišovitých náhledů na ní samotnou. Místo toho, aby ji alespoň částečně očistila u těch, kteří na ni nahlíží jako na nevěrnou manželku a poživačnou samici v jednom, jí v podstatě ještě více ublížila. Nedokázala smazat nános laciných senzachtivých historek těch, kteří Němcové záviděli, a rovněž se ani nepokusila rehabilitovat Josefa Němce. Kdyby pátrala v minulosti důkladněji, pochopila by, že tehdejší žena z mnoha důvodů podléhala rozhodnutí muže. A proto když Němec na Němcovou křičel, že ona bez jeho souhlasu nikam nesmí, nešlo o nějaký jeho tyranský rozmar, ale o běžnou společenskou normu. Může nám třeba dnes přijít strašidelná či nepřípustná, ale život určité osobnosti nelze odtrhnout od doby, v níž žila, vyloučit ji z jejího kontextu, protože se v ní narodila a samozřejmě i zemřela.

Zdroj obrázku: Tiscali



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Miroslawek - 25.10.2006 - 22:36

Co Martina Bittnerová skutečně nevidí...
K reakci mě nepřiměl nesouhlas s názory či dojmy autorky, které, jakkoliv mi mohou přijít místy úsměvné, nejsou s to podnítit soudného čtenáře k vážně míněné polemice, neřku-li k pozdvižení. Ovšem úděsná stylistická úroveň příspěvku mě ze židle skutečně pozdvihla: musel jsem si po chvíli dojít pro kapesník, abych si osušil slzy. Rád se sice nad zdejším webmagazínem povyrazím, ale, co je moc, je moc, toto se mi zdá zralé na varování ministra zdravotnictví. Na slabý slovník, nepořádnou interpunkci a pravopisné hrubky jsem na internetu docela zvyklý, byť je nevítám - zvlášť v tak zasvěcených článcích o slavných českých spisovatelkách. Mnohem horší však je, když autorka doslova není schopna stvořit kloudnou větu, namátkou "Ovšem důležitým zůstává, jaký film je ve skutečnosti," nebo "Jarouš, nejrozmazlenější dítě Němcové, pak se bohužel několikrát v podstatě jen mihnul." a přitom rozvášněna touhou říci vše na co nejmenším prostoru splétá extravagantní odbočkovitá souvětí, v nichž se sama ztrácí, a celé úseky textu tak pozbývají smyslu. Pověstnou třešinkou na dortu pak jsou perly v podobě "kazatele autobiografických údajů naší spisovatelky" či "četby autobiografických studií".

Od: Markéta Metujská - 7.7.2007 - 15:52

Martině
Po přečtení tohoto příspěvku, jsem jen ráda, že jsem film neviděla a vyhnu se mu obloukem. Jako rodačka z Nového Města nad Metují, češtinářka a průvodkyně zájezdú Exod - učitelské základny po Babiččině údolí, mám k Němcové také osobní vztah a chápu Vaše rozhořčení. Pokudu tu čtu Vaše články o ní, začínám se ale bát, abyste se kvůli ní neroznemohla :-)

Od: Martina Bittnerová - 9.7.2007 - 8:39

Když jsme u toho Babiččina údolí, je to sice velmi krásné místo, ale bohužel není věrným zápisem o skutečnosti, ale vlastně jakousi živou Babičkou, což uvádí už desetiletí neznalé spoluobčany v omyl.
Takže když tam člověk jde, musí se oprostit od reality a prožít si to jako sen.
Byla bych ale asi možná spíše pro realitu.
Jinak já osobně jsem byla skutečně tímto filmem mírně otrávená.

Od: Markéta Metujská - 9.7.2007 - 22:41

S Babiččiným údolím máte pravdu. Záleží na tom, co návštěvníci očekávají. Můj předchůdce v této činnosti, profesor dějepisu ze staré školy, který se zasloužil o odhalení štítů na renesančním náměstí Nového Města nad Metují, byl taková osobnost a mluvil tak patetickým chvějícím se nadšeným hlasem, že skoro každého do té pohádky dostal. Já už to loučení se včeličkami u úlů tak prožít asi nedokázala a upozorňovala jsem třeba i na to,že Panklovi bydleli vlastně u skleníku a ne dole na bělidle, ale zdálo se mi, že většina turistů chce radši tu báji. :-) (Musím také přiznat, že jsem provázela jen jedno léto, vdala jsem se až k Berounu.)

Od: Martina Bittnerová - 10.7.2007 - 9:38

Ano, myslím, že v tomto případě spolehlivě funguje známé - svět chce být klamán. Pohádky bývají hezčí než realita,tak proč ne...

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2161 s