Při vyslovení věty „Ach, Romeo, proč jen jsi Romeo?“ okamžitě víte, odkud vítr vane. Samozřejmě se jedná o repliku z jedné nejznámějších Shakespearových tragédií Romeo a Julie. Tato divadelní hra, napsaná v roce 1595, se za dobu své existence dočkala již mnoha a mnoha různých zpracování a pojetí. Od klasického dramatu, přes odlehčenou verzi tragické lásky, až k filmovému zpracování s moderní hudbou.

Kdo není kovaný v angličtině, aby si krásný Shakespearův jazyk vychutnal sám, obrací se na překlady našich předních překladatelů jako J.V. Sládka nebo Martina Hilského. A právě především Martin Hilský, známý anglista, překladatel a esejista, se do povědomí široké veřejnosti zapsal jako překladatel her a básní Williama Shakespeara. Jeho překlady se často používají pro ztvárnění her na mnoha českých jevištích. Před časem se rozhodl přeložit a vydat vlastní překlady všech her Williama Shakespeara a jedním z překladů, které nedávno vyšly, se stala právě hra Romeo a Julie, jež vznikla v začátcích Shakespearovy tvorby. Jejím námětem je nešťastný osud dvou milenců pocházejících ze znesvářených rodin.

Děj se odehrává v italském městě Veroně (věhlasný balkón milostné dvojice tam můžete navštívit), žijí zde dva znepřátelené rody Kapuletů a Monteků. Do jejich nenávistného boje o moc však najednou vstoupí cit, který má sice s nenávistí mnoho společného, ale představuje její vášnivý protipól – láska. Takřka osudově se Romeo, syn Montekův, na bále setkal s Julií, dcerou Kapuletovou - a zahoří mezi nimi láska čistá jako křišťál a silná jako skála. Mladí lidé nehledí na mocenské boje, nenávist, jež panuje mezi jejich otci a jdou za hlasem svého srdce s tím, že by jejich láska mohla obměkčit i srdce bojechtivých otců.

Nejednalo by se o tragédii, kdyby tento příběh skončil happyendem. Ale právě pro ten svůj nešťastný závěr a tragický děj, jenž demonstruje jak sílu lásky, tak potřebu včasného pochopení, se drama "Romeo a Julie" tak proslavilo a dodnes má své čestné místo v literatuře. Zajisté si tuto slávu zasloužilo, vždyť děj se odehrává v 16. století a přitom oslovuje čtenáře i v dnešním moderním světě, tolik prahnoucím po akčnosti a svěžím tempu a nedoceňujícím hloubku. Děj dojímavého dramatu v průběhu let, až dodnes, inspiruje mnoho divadelních a filmových režisérů, spisovatelů a neposlední řadě též skladatelů (emotivní pojetí Petra Iljiče Čajkovského se dočkalo mnoha baletních představení). To vše zajisté právě proto, že hlubokosmyslné Shakespearovo poselství překonává všechen čas a nutí nás k zamyšlení, zda by se podobný tragický příběh ze 16. století nemohl odehrát i dnes.

Romeo: "Jestli tvá radost, Julie, je velká jak má a jestliže ji umíš lépe vyjádřit, rozechvěj svým dechem vzduch a hudbou slov zjev neskutečné štěstí, které dnes, lásko, potkalo nás oba."

Julie: "Největší láska nejmíň musí mluvit, nač šminky slov, když krásnější je bez nich? Jen žebrák umí spočítat, co má. Tak nesmírná je ale moje láska, že se jí nikdy nedopočítám."