Jsi stejně jako já Blíženec, pociťuješ někdy onu pomyslnou rozpolcenost nebo přelétavost? Takový ten pocit nejistoty, kdy nevíš, zda se dané věci věnovat naplno, nebo od ní utéct jak nejdál to jde?

To je přesně moje charakteristika. Zájmů mám tolik, že by i renesanční člověk závistí zbledl, ale bohužel, spoustu věcí rozdělám a pak se mi nedostává času, možná spíše vůle, věci dokončit, protože na scéně už jsou jiné, jistě zajímavější. Na druhou starnu ale musím říct, že pod tlakem, na poslední chvíli, věci dokončuji. Pak si slibuji, že už si nic takhle nenechám přerůst přes hlavu, ale dopadne to podobně jako novoroční předsevzetí. Takže neustále mám rozpletené alespoň dva svetry, připravený foťák, vyschlé tuby od barev, rozpracovanou rigorozní práci, spoustu papírů, knih a hasím to nejnutnější.

Patříš k lidem s mnoha zájmy, což také souvisí s tvou blíženeckou povahou. Co mezi ně (kromě psaní) patří?

Jak jsem předeslala, je jich mnoho. Tak jen namátkou – zahrada, pokojové rostliny, bylinkaření a alternativní léčba, všechny možné ruční práce, malování na sklo, papír, turistika. Spíš by bylo kratší vyjmenovat, co mě nebaví - tak matematika, fyzika apod.

Vystudovala jsi pedagogickou školu, co tě k tomu vedlo?

Od dětství jsem učila panenky, vedla si různé známkovací archy, asi nějaká úchylka. Co si pamatuji, tak jsem střídavě chtěla být učitelka nebo doktorka. Zvítězilo to první spíše vlivem okolností.

Na který okamžik nebo etapu svého života nejraději vzpomínáš?

Jsem sklerotik, tak na dětství. A taky na intr. To asi bylo nejkrásnější – bezstarostnost a zároveň nebývalá svoboda. Tehdy jsem skutečně byla pánem sama sebe, i když tak to cítím bohužel až naní. Pak zamilovanost, svatba, děti, zajímavá práce – vždyť já jsem, zdá se, dítě štěstěny.

Kdybys nyní dostala možnost vrátit se do určitého věku a žít svůj život znova, žila bys ho jinak? Nebo patříš k lidem, kteří jsou vděční za vše, co se jim přihodilo, co je nasměrovalo tam, kde se ocitají nyní?

Popravdě nemůžu pod vlivem nedávných „hrůz“, co mě sešrotovaly, nějak jásat. Ale když to trochu přebolí, člověk se otřepe, tak zjistí, že situace, která ho táhla na Nuselský most ho paradoxně skutečně někam pozitivně nasměrovala. U mě se to vyplnilo na 100 %, třeba jsem se začala věnovat činnostem, o kterých jsem vůbec netušila, že by se mi mohly dařit. Asi bych žila stejně, osudu neutečeš.

Na Rozhlednu asi nejčastěji přispíváš články o divadelních představeních či knihách. Můžeš jmenovat oblast umění, která je ti nejblíže?

Radši ne, baví mě umění jako nedělitelný celek. Možná nerozumím moderní hudbě, jsem trochu (dost) konzervativní. Postupně se učím přicházet na chuť i věcem novým. Moderní malby jsem ještě nedávno považovala za nesmyslnou mazanici, už jsem tento kacířský názor zásadně poopravila.

Určitě existuje něco, co by sis ve svém životě přála naplnit, prožít. Co by to bylo, kdybys nebyla ničím omezená?

Každou chvíli chci něco jiného. Úžasné by bylo, kdybych byla finančně zajištěná, že bych dělala jen to, co mě baví. A věřím, že by se mi nedostávalo jako obvykle času. Určitě bych se nenudila.

Několikrát ses mi zmínila, že bys jednou ráda vydala knihu. Máš už nějaký nápad „v šuplíku“?

Víš, já nejsem spisovatelka. Neumím to. Nápady by byly, ale neumím to napsat tak, aby to mohl ještě někdo číst a cítit to, co já. Možná něco s historickým námětem, spíš fakta, ale to až nastane ta událost – viz předchozí otázka. Zatím je to v kategorii sice vysloveného, ale nedohledného snu.


Jindřiščiny NEJ:

Nejoblíbenější film: Pretty woman

Nejoblíbenější drink: mojito, piňa colada a další míchané nápoje, ale aby to nevypadalo, ze jsem alkoholik, piji i mléko

Nejoblíbenější barva: všechny

Nejoblíbenější divadelní hra: tak těch je víc, mám ráda jak hrají v Činoheráku, Na Jezerce, v Dlouhé, nerada bych někoho vynechala, tak radši končím

Nejoblíbenější kniha: vždy ta, kterou právě čtu. Ale kdysi mě fascinovaly verneovky.

Nejoblíbenější televizní pořad: na televizi mi moc času nezbývá, teď se snažím zachytit, zda už konečně sestavili vládu, takže zprávy.

Děkuji za rozhovor.