Večer a tma na nás opět útočí svým tajemnem a krásou. Lze vůbec posoudit tajemno a krásu? Každý člověk je jedinečnou osobností a záleží, jak vnímá své okolí. Žena či dívka zhýčkaná penězi a velkoměstem míní tajemnem dobu, po kterou jí její vyhlédnutý objekt zájmu neprozradí výši svého konta. A co je pro ni krása? Samozřejmě, že musí vlastnit vše podle posledního výkřiku módy. Až poté kdy se oblékne do luxusních hadříků a namaluje si tzv. "ksicht na obličej" si přijde jako „slečna dokonalá“. Jenže to chudinka ani netuší, že všechna její snaha může být marná. Sice nalezne bohatého krasavce, který nabyl peněz, ale pouze svou vlastní pílí a proto je ten typ, co dá raději přednost odpočinku na chalupě, kde jej obklopují lesy a pár sousedních stavení místo toho, aby vymetal večírky. Zde nastane zádrhel. Jeho milovaná přeci nepojede do nějakého zapadákova a nezničí si svoje šatičky a nově upravené nehty. Když jí muž prozradí svůj nápad, že si spolu uvaří společnýma rukama, žena zpanikaří, začne na svého přítele ječet a myslí si, že ho ovlivní a on svůj plán na víkend změní. Omyl! Muž se s ní rozloučí slovem: „Sbohem,“ a sám přemýšlí o ženách. O víkendu zajede na již zmiňovanou chalupu a po západu slunce, když se smráká a lidé ve venkovských staveních se chystají ulehnout do svých postelí, usedne s pivem v ruce na houpačku a pozoruje přírodu kolem sebe a zabývá se v myšlenkách ženou, která dala raději přednost mnohapočetné společnosti na večírku před jejich prvním víkendem mimo okolní svět. Uvědomí si, že vnější krása by neměla být pro lidi tak důležitá jako krása vnější. V jeho okolí se to ženami jen hemží a jemu se zdály doposud atraktivní pouze ty, které byly někdy až přespříliš upravené. Zato toho, že kupuje pečivo u hodné a skromné Marušky, si zatím nevšiml. Proč většina mužů hledí dříve na zevnějšek a nezajímají se o kouzlo osobnosti? Náš muž nepřemýšlí jen o ženách, ale také o sobě. Nakolik přitahuje ženy on a nakolik jeho peněženka? S touto myšlenkou se zvedne z houpačky a ukládá se ke spánku.
V pondělí ráno prohledá skříň a na jejím dně spatří obyčejné a ošuntělé kalhoty a vzápětí objevuje i košili. Vše si na sebe obléká. Jeho průzkum může začít. Nejdříve se vypraví do trafiky, kde si každé ráno zběžně povídá s trafikantkou. Jaké překvapení pro něj je, když mu žena na pozdrav zahuhlá: „Dobrej,“ a to je všechno. Dále míří k pekárně. Maruška se na něj se zájmem podívá a začne ho obsluhovat, jako „obyčejného“ zákazníka, vždy předtím se jen červenala a byla hodně zbrklá. Jeho prostý šat ji zbavil nervozity a poprvé ho obsloužila rychle a tvářila se mile a přirozeně. Františka překvapila zcela opačná reakce, než s jakou se setkal u trafikantky. Co vlastně ženy chtějí? Jak na ně působí ti nebo ti muži? přemýšlí František a sám sebe se ptá: Jak se mám líbit ženám? Vždyť jedny chtějí to, druhé zase ono. Ale musím uznat, že všechny nejsou mrchy. A usměje se při vzpomínce na „slečnu dokonalou“. Náhoda zařídí, že do ní vrazí. Omluví se a ona se pohoršeně jen ušklíbne a mezi zuby procedí: „Chudáku, kup si lepší hadry, než se do mě opovážíš vrazit.“

Zdroj obrázku: http://www.zlate-mince.cz/i/F189.jpg