Hru napsal Arnošt Goldflam přímo pro její hlavní představitelku, Lubu Skořepovou. K napsání ho inspirovala povídka B. Brechta o staré paní, která si najednou začala žít tak, jak si sama přála - a všichni ji za to začali odsuzovat. Autor již v úvodní scéně nepřímo poukazuje na téma celého příběhu. Společenskou upjatost. Maloměšťáckou morálku, která se lidem zahnízdila v mozcích jako nechtěná kukačka. Dcera staré paní, momentálně žena středního věku, se o maminku povinně stará, přesně tak, jak jí přikazuje společenské svědomí a také vypočítavost. Občasná návštěva s donáškou jídla pro starou matku a na kastrole jakoby přitom bylo napsáno: Jen se podívejte, jak jsem pečlivá, vidíte to? Mami, všimla sis, jak se snažím! Ve skutečnosti však o matku a potažmo její pocity nejeví zájem.
Jaký rozdíl, když na scénu vpluje mladičká Lenka (již hraje Lenka Novotná) a od prvního okamžiku hovoří se starou paní s přátelstvím, ba dokonce láskyplnými emocemi. Generační problémy, na něž je mimoděk poukázáno, náhle odplouvají kamsi daleko. Záleží snad na věku dvou lidí, z nichž každý je sám a touží po společnosti? Záleží snad na jejich původu, vzdělání, barvě pleti? Vždyť je to tak hezké a povznášející, když se dvě samoty skloubí v jedno přátelství. Jenomže toto, věkově nesouměrné přátelství, se stává trnem v oku dceři. Autor poukazuje na povrchní přístup společnosti, která říká, že starý člověk se má chovat úměrně svému věku, což v podstatě znamená usedle a upjatě. Štěstí a spokojenost stojí až na druhém místě. Nikoho nezajímá, že stará paní po boku mladé dívky doslova pookřála. Prožila smutný život, plný sebeovládání a snění, nyní by si konečně přála některé své sny naplnit. Alespoň některé. Možná i prostřednictvím své nové přítelkyně Lenky.
Přes tuto vážnou linii, řešící upjatost společnosti, příběh nepůsobí pesimisticky, jeho pojetí je humorné a nakonec i jeho poselství nás vytahuje z vlastních ulit. "Žijme tak, jak si přejeme! Neohlížejme se zbytečně na škrtící konvence!"

Luba Skořepová v hlavní roli "staré paní" nám dala okusit porci svého svěžího temperamentu a na pódiu nám skutečně zatančila, když své mladé přítelkyni (Lence Novotné) předváděla, jak se má seznamovat a komunikovat s muži - ty předváděla velmi autenticky. Velice inspirativně pak působilo přesvědčivé přátelství mezi těmito dvěma ženami, kterým jako by prosakoval skutečný vřelý vztah. Z Luby Skořepové sálala otevřenost a důvěra a z Lenky Novotné úcta a starostlivost.

Po vystoupení, které se konalo 22. listopadu v Divadle 90 U Valšů, Luba Skořepová poznamenala, že se v představení vyskytovaly chyby. (Osvětlovači se dohadovali nad světly, oheň se rozhořel více a intenzivněji, než bylo v plánu...) Přestože hlavní představitelka to hodnotila s trochou smutku, já myslím, že právě tyhle drobné příhody přeci dělají divadlo divadlem, proto má divadlo své osobní kouzlo, působí na diváka mnohem intenzivněji než sterilizovaný film. Emoce jsou tu skutečnější a herci lidštější. I sami diváci přestávají být těmi oněmělými loutkami z hlediště, prožívají a chápou.

Další „Starou bábu“, hru režírovanou Akramem Staňkem, můžete v Divadle 90 U Valšů zhlédnout 19. prosince od 17.00 hodin. Divadlo se nachází v Domě Portus na rohu ulice Karoliny Světlé a Betlémské.

Účinkují: Luba Skořepová, Lenka Novotná, Kamila Sedlárová, Martin Učík.

^{Zdroj fotografií z představení: www.zivot90.cz}