S kamarádem, knězem, jsem seděla nad kelímkem kávy z automatu a s nadsázkou se ptala, jak je to tedy s tím Ježíškem a dárky. Křesťanství je plné mystiky a Vánoce jakbysmet. Mám tedy celou nadílku chápat tak, že Ježíšek dostal od mudrců (králů) a dalších lidí spousty dárečků, které nám teď ve své neskonalé dobrotě vrací? Třeba v podobě autíček na dálkové ovládání, mixéru, plyšových medvědů…? Kamarád tehdy odpověděl nepřímo, zato však jednoduše a hluboce: „Vánoce u nás slaví téměř každý, ale málokdo si uvědomuje, že Ježíšek také vyrostl.“

Žijeme v ateistickém státě. Paradoxně však slavíme s ohromnou pompézností Vánoce (ano, vím, je to původně pohanský svátek, ale dnes nám již nosí dárky Ježíšek). Nikdo se nad tím nepozastavuje, přesto, že většina z nás nevěří v božskou podstatu Ježíše Krista. Miminko nám pod stromeček dárky nějak naskládá, s Bohem to nesouvisí, Ježíš je osobou zcela cizí. Vskutku nelogický přístup. Na stranu druhou, přestože nám z Ježíška vyrostla největší postava dějin (předpokládáme-li, že existoval), která stvořila celé, dnes již globální náboženství, církev samotná s dnešními Vánoci mnoho společného nemá. Původní pohanský svátek sice přeměnila ve svůj, ale dnes nám již dárky nosí pouze Ježíšek. A je-li někdo uznávaným sponzorem nás všech, nebylo by záhodno alespoň trochu se zajímat, kým doopravdy byl? Ne proto, že by se z každého z nás měl stát pravověrný křesťan, ale proto, že každý by měl znát alespoň základy nauky, na které stojí celá naše kultura.


zdroj fotografie: http://cs.crossmap.com