Americký kultovní spisovatel Jerom David Salinger se narodil 1. ledna 1919 v New Yorku do rodiny středních vrstev. Jeho otec Salomon židovský obchodník pracující pro dovozce masa a sýra. Salingerova matka byla irská katolička, ale kvůli svému židovskému manželovi přestoupila k židovství a změnila si jméno na Miriam.
Salinger svá studijní léta zahájil studiem na veřejné škole na West Side, poslední ročníky dokončil na soukromé škole McBurney a nakonec vystudoval vojenskou akademii Halley Forge v Pensylvánii. Ta se později stala základem pro přípravku v Pence, ze které utíká hlavní hrdina románu „Kdo chytá v žitě“.
Salinger se pokoušel o studium na třech univerzitách, ale ani jednu nedokončil. Na každé z nich absolvoval několik semestrů nebo kurzů – např. letní kurz německé literatury na newyorské univerzitě. Po jeho absolvování pracoval na obchodním parníku jako taneční partner pro svobodné bohaté ženy. Zde byl společně se svým přítelem Holdenem, jehož jméno se stalo předlohou k nesmrtelné postavě Holdena Caulfielda z románu „Kdo chytá v žitě“.
Svého otce neměl příliš rád, ale přesto se nechal přemluvit, aby pokračoval v obchodní tradici a odjíždí do Vídně, aby se zde naučil byznysu. Zde se také chopil příležitosti, zdokonalit se v němčině a francouzštině.
Před anšlusem Rakouska v roce 1938 se vrací zpět do Ameriky, kde v roce 1939 začíná studoval večerní kurzy tvůrčího psaní na Columbia University, kde byl jeho učitelem dlouholetý editor časopisu Story Whit Burnett. Díky němu Salinger vydává v roce 1940 ve Story svou první povídku „Mladí lidé“, pojednávající o několika lidech bez životního cíle.
Po vypuknutí druhé světové války je povolán do armády a odvelen jako záloha do Georgie. Odtud si dopisuje s mladou přítelkyní Oonou O´Neillovou, dcerou známého amerického dramatika Eugena O´Neilla. Tato láska však pro Salingera končí nešťastně – až z tisku se dozvídá o tom, že se jeho milá provdala za o téměř 30 let staršího Charlieho Chaplina. Toto zklamání se pochopitelně odráží v jeho díle. V povídkách z této doby figurují zhrzení muži, kteří se vůči ženám dopouštějí zdánlivě nesmyslného násilí.
V roce 1943 nastupuje k tajné vojenské službě a odjíždí na evropská bojiště, kde se prostřednictvím rozhovorů s civilisty a německými válečnými zajatci získával informace o členech gestapa. V této době se také ve Francii setkává s Ernestem Hemigwayem. Po skončení války ještě nějakou dobu zůstává ve Francii, kde se léčí z nervového zhroucení a ožení se zde s jistou francouzskou lékařkou.
Poté se vrací zpět do Ameriky, kde uveřejňuje mnoho svých povídek, ale přelom v jeho kariéře znamená rok 1951, kdy vydává svůj nejúspěšnější román „Kdo chytá v žitě“, který se záhy stává bestsellerem. Je to příběh dospívajícího chlapce Holdena Caulfielda, který je vyloučen z přípravné školy v Pence a tři dny putuje po New Yorku, než se odváží jít domů a oznámit vyloučení ze školy. Holden je nespokojen s okolním světem, s dospělými, jejich touhou po penězích, kariéře. Jeho jediným snem je být ochráncem dětí v žitném poli, kde by si děti hrály a on je hlídal od nebezpečí. Z toho také vyplývá jeho vztah k jedinému člověku – čtyřleté sestřičce Phoebe, kterou jako jedinou považuje za inteligentnější než mnohé dospělé. Holden obdivuje její dětskou nevinnost.
Žádná jiná kniha na světě do té doby nevzbudila tak rozporuplné reakce. Na jedné straně se během dvou měsíců realizovalo pět nových vydání, na straně druhé žádná jiná kniha v historii americké literatury nevyvolala tolik pokusů o její zákaz (ten se podařilo prosadit svého času v Austrálii a Jižní Africe) a žádná jiná se nestala předmětem tolika soudních sporů. Dokonce v samotných Spojených Státech Amerických nebyla do poloviny 70. let volně přístupná ve veřejných knihovnách, i se její obsah na vysokých školách běžně probíral.
Sám Salinger se po vyjití svého nejvýznamnějšího díla stáhl do ústraní na severovýchodě USA, od roku 1975 neposkytuje žádné rozhovory, na veřejnosti se neobjevuje a od roku 1965 nepublikoval žádné další dílo. V roce 2002 vyvolal závan vzrušení jeden malý vydavatel, když oznámil, že jedná se Salingerem o vydání 1. knižní verze jeho poslední publikované povídky „Hapworth 16, 1924“, ale uprostřed následného zájmu Salinger od tohoto plánu rychle odstoupil.
Salinger také vydal výběr ze svých asi 30 povídek pod názvem „Devět povídek“, které zachycují kritické a překvapující chvíle v životě postav. V dalších knihách rozvíjel příběhy podivínské rodiny Glassových: „Franny a Zooey“, „Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte“ a „Seymour: Úvod“. První zmínka o této rodině se objevila již v povídce „Skvělý den pro banánovou rybičku“, odkud si Halina Pawlowská vypůjčila název pro svůj úspěšný pořad.
V březnu 1948 vyšla kniha „Strýc Wiggily v Connecticutu“, která byla pro velký úspěch v roce 1950 zfilmována pod názvem „My Foolish Heart“.
Kromě toho Salinger napsal celkem 35 povídek, z nichž většina vyšla pouze v časopisech (The New Yorker, Saturday Evening Post, Esquire).
J.D. Salinger se za svůj život třikrát oženil a má dvě děti. Syn Matthew je hercem a dcera Margaret (Peggy) studovala na Oxfordské univerzitě a vydala knihu o životě se svým otcem.

Zdroj fotografie v úvodníku: litera.edu.ru