Podstata nelidskostiTvůrčí psaní 37 - SlangKŘÍŽE HORSKÝCH OSADÓ, rána mého dětství TAJEMSTVÍZázračně splněné přání
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustVRÁNA – TV tip – Městem se šíří zloFOTOPOSTŘEHY: Co dělá psa psemVolvo, traktor a kočárekPražské ptactvo 1800-2020: Vzlet hrdiny ve jménu ptáků a svobodySmršť: Mrazivý mysteriózní thriller, který otřese vašimi smyslyFestival světla BLIK BLIK oslaví prameny a českou hudbuHelena Třeštíková oceněna Řádem umění a literaturyMekyho hity v symfonickém hávu okouzlí O2 Švandovo divadlo uvede hru Štyrský/Toyen/HeislerRidina Ahmedová své sólové představení Sádlo i projekt MojKouzlo Svěrákova vyprávění ožívá v audioknize
Nabídka mediálního partnerství
www.ngprague.cz
www.muzeummontanelli.com
www.fenixradio.net
www.egmont.cz
www.divadlotramtarie.cz
www.divadloviola.cz
www.paseka.cz
www.dokoran.cz
www.metafora.cz
www.atlantis-brno.cz
www.fragment.cz
www.argo.cz
www.audioteka.cz
www.druhemesto.cz
www.pozitivni-noviny.cz
www.ivysehrad.cz
www.libri.cz
www.bezruci.cz
www.divadlodisk.cz
www.divadloaha.cz
www.zizkovskedivadlo-jc.cz
www.patart.cz
divadlo.zlin.cz
www.albatros.cz
www.academia.cz
www.comicscentrum.cz
www.nakladatelstvicas.cz
www.zooplzen.cz
www.vosp.cz
www.balet-praha.cz
www.jota.cz
www.advaita.cz
Tuhá normalizace se nevyhnula ani mateřským školkám, ale lze říci, že si ten socialismus vysvětlovali po svém. Otázkou zůstává, zda se tato zařízení potýkala s nedostatkem financí, nebo se jednoduše na dítkách šetřilo. Protože svěřenec tohoto zařízení obvykle dostal jen oběd a pokud ve školce i spal, tak odpolední svačinu. O tu dopolední se postaraly maminky.
Přiznám se, že jsem si nemohla vůbec uvědomit, zda jsme ve školce něco v poledne dostali k jídlu. Až mi máma osvěžila vzpomínky na to, jak mi s sebou musela dávat svačinu a dokonce i pití. Podle jejích slov jsem si nosila pečivo, koláče, záviny, či oplatky a čaj. Opravdu s pitím bývaly velké nesnáze, protože neexistovalo, že by v herně stála varna s čajem a hrnečky po celý den, pamatuji si, jak jsme upíjeli v umývárně studenou vodu z kohoutků, ale to jsme ještě museli provádět tajně, protože nám to učitelky zakazovaly. Ale vydržte v celodenním horku bez přísunu tekutin.
Organizované stravování tedy začínalo ve školce obědem. Bohužel právě obědy většinou negativně poznamenaly kvalitu našich výkresů, protože stolky, na nichž jsme si i hráli, neustále pokrývala mastnota, již nikdo moc neumýval. Při jídle to nevadilo, vždyť nám často nějaké sousto vypadlo z talíře. Ale při hraní…
Samotnou konzumaci provázela nezbytná formulka učitelek: Dobré chutnání, která přišla automaticky po našem zasunutí se ke stolkům. Sedávali jsme na malých židličkách po čtyřech a na kouzelnou formulku jsme sborově odpovídali: Děkujeme za přání. Tento tradiční a nesmyslný rituál v našich hlavinkách maximálně vzbudil otázku, o jaké dobré chutnání se tu jedná, když nám právě jídlo často nepřipadá dobré. Nicméně v zájmu spravedlnosti mohu konstatovat, že strava se v této školce zdála ucházející, až na povinné dojídání. Ovšem žádná francouzská gastronomie se nekonala. Z polévek jsme si oblíbili „písmenkovou“, která měla místo tradičních nudlí těstoviny ve tvaru abecedy, kdy jsme hádali jednotlivá písmena mezi sebou, což učitelky přivádělo k šílenství, čas polévky se tím pak totiž nesnesitelně protáhl. A hlavní jídlo jsme pak dostávali až skoro studené. To tvořily obvykle klasické omáčky občas doplněné zeleninovými lákadly typu – vařené hovězí, dušená mrkev a brambory, což se proklamovalo za zdravo-výživné, ale chuťově obvykle odpudivé. (V takových chvílích kapsy mé zástěry dostaly maximálně zabrat – viz předchozí díl klikni). Servírovalo se na roztomilém dětském porcelánu s malovanými postavičkami, později jsem si podobný hrnek koupila domů a vlastním jej dodnes. Na to nádobí vzpomínám ráda.
Po obědě nás čekala siesta a po ní něco, na co jsme se vůbec netěšili a to odpolední svačina. Již v předchozím dílu jsem se zmiňovala o mléku se škraloupem, dalším potěšením bývalo kakao rovněž se škraloupem, nebo přeslazený čaj. A k tomu nám předkládali syrovou mrkev, jablko a často naprosto odpudivé pomazánky ( TOP byla rybičková) na sucharu, nebo na tzv. prknu – i v současnosti prodávaném extrudovaném křehkém chlebu, neskutečně suchém, na jehož zapití bychom potřebovali hrnečky nejméně tři a ne jeden.
Občas nějaký chytrý mozek vymyslel, že předškolní dítka trpí nedostatkem vitamínů a jiných důležitých složek výživy, a tak nám jedno období před obědem nutili vitamín C a nebo rybí tuk. Do stejné kategorie patřilo i podávání mléka.
Co bych i po letech vytkla mateřské školce v oblasti stravování, tak by to byly asi ne příliš čisté stoly a především vyžadovaná kázeň v dojídání. Pochopitelně kuchařky na tom určitě nelpěly, jednalo se o iniciativu učitelek, které nám až rozkošnicky ve všem poroučely a šikanovaly nás. Ovšem naštěstí jsme jejich chování přežili.
V následujícím dílu přijdou už konečně na přetřes základní školy a jejich jídelny. Vyjde 26. 1. 2007.
Komentář k obrázku v úvodníku: fotografovaná se tváří pozitivně, neboť ještě netuší, jaké menu ji čeká v poledne...
Tak bohužel toto zátiší vzniklo pro fotografa, na podobném servisu děvčátka ve skutečnosti nehodovala.
Zdroj fotografií: archiv autorky
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.