Za vše může Blanka

Jelikož jsme tehdy s kamarádkou docházely na Obchodní akademii Kollárova, zmínily jsme se pochopitelně o našem objevu spolužačkám o přestávce. Z davu se kupodivu vyloupla Blanka, která nám sdělila, že má doma celou kazetu XIII. století a klidně nám ji půjčí, protože jí se vůbec nelíbí. A jak slíbila, tak i dodržela. Debut Amulet (Monitor, 1992) pak trápil sluchové ústrojí mých rodičů pořád dokola. Nicméně Karneval (z onoho kompilačního alba o Olympicu bez Olympicu) se jim nejvíce  zaryl do paměti. Aby nezaryl, když jsem si jej pouštěla třeba desetkrát za sebou. Kazeta Bytosti funguje dodnes! Je trapné se k tomu přiznávat, ale já ji Blance dosud nevrátila.

První koncert a první zasvěcení

V horkém červnovém dni jsem se vracela domů a v metru mě uhodil do očí plakát oznamující koncert XIII. století. Pamatuji si, že jsem málem skákala nadšením. A do večera jsem natolik zorganizovala kamarádku, že jsme na něj šly, pochopitelně do již dávno neexistujícího klubu Na Petynce, v němž snad nyní sídlí jeptišky. Ten klub připomínal staré časy zapadlých a poloilegálních prostor let osmdesátých. Dýchal zvláštní atmosférou a do té strnulosti se snad ani expresivní show Petra Štěpána nehodila. Tehdy mu to sice ještě tolik nezpívalo jako dnes, ale celé vystoupení mělo neobyčejně silný náboj, narušovaný jen výpady pankáčů, fanoušků ještě z dob HNF. Protože do nás často strkali, ve své šestnáctileté urputnosti jsem asi dva nakopala do ….

Na koncertě jsem se ale do XIII. století zamilovala definitivně. A také jsem pochopila, že to vyžaduje už můj poměrně extravagantní šatník ještě více opepřit a vůbec zdokonalit svou vizáž. Tudíž se hrdě hlásím k tomu, ale bohužel to nemám zdokumentované, že jsem jako jedna z prvních fanynek v Praze nosila na podobné akce černě obkroužené rty (první černou rtěnku mi dala k Vánocům má sestřička) a vlasy jsem si obarvila na rezavo.

Příští díl vyjde: 12.2.

Zdroj fotografií: maffet.cz