Zpíval písně ze svého posledního alba Muž, který nikdy nebyl IN, ale zazněly i spolehlivé hity, jež publikum přiváděly k spontánnímu potlesku – Dívka N, Dálniční hlídka, Pojď stoupat jak dým, Ruby...Doprovodila ho skupina Malinaband pod vedením výborného banjisty Luboše Maliny. Ve skupině se sešli další muzikanti z kapel Druhá tráva, Buty a AG Flek. Pozdravit Pavla Bobka přišel i černě oděný trampský bard Wabi Daněk. Prozradil, že trpí obsesní představou, že alespoň jednu písničku musí zazpívat jen tak „na hubu“, s kytarou, jak začínal. „ A jak vidět, asi i skončím,“ dodal s úsměvem.

Za zpěvu Pavla Bobka, s každou další písničkou, se posluchači dostávali do varu a vraceli na rozkvetlé louky, mezi tahače vonící naftou, k trampským ohňům. Doufám, že v hledišti neseděl břitký kritik Jan Rejžek, neboť by zajisté shledal, že něco ujíždělo, povšiml by si zpěvákovy nejistoty, únavy či rozechvělosti, možná by učinil exkurz do jeho uplynulé kariéry. Oprávněně by asi zaznamenal vazbení zvuku, což spadá na vrub zvukařům. O to ale divákům nešlo, nevšímali si těchto detailů, přišli si poslechnout svého zpěváka, jenž se dokázal vrátit. Koncert se mu stal velkou satisfakcí za dravost, za obrovskou vůli, za to, že se nepodal osudu. Bobek se nyní cítí skvěle, věří, že jeho cesta ještě nevede ke konci a v duchu písně: „Veď mě dál, cesto má,“ i my věříme, že se s jeho pěveckým cashovským odkazem  budeme ještě dlouho setkávat a těšit. A jeho Houston by ho určitě pochválil.


^{Zdroj fotografie: www.proglas.cz}