Takovými a podobnými kaskádami intimních a erotických rozhovorů, dialogů vycházejících z láskyplného šeptání a gradujících do nenávistného řevu a vymáhání přiznání, se to ve hře Patricka Marbera jen hemží. Dílo Na dotek není divákům úplně neznámé, hrálo se úspěšně nejen na Broadwayi a ve filmovém zpracování, ale i v Rokoku, z mimopražských divadel jmenujme Národní v Brně nebo v Opavě. Autor napsal kontroverzní, trochu provokativní hru ze života, ale diváky už vulgární výrazivo ze dna stoky ze židlí nezvedá a intimnosti různého rázu s oblibou konzumují. Sám autor dodává: „ Nic z toho se nestalo, ale všechno je pravda, pocity jsou autentické.“ Jinými slovy, podobné situace a z nich vzešlé pocity může zažít každý z nás. A ve vodopádu výčitek a sypání soli do otevřených ran se někteří stávají mistry. Tak není důvod se znepokojovat nad tím, když kousek našeho bytí se zčistajasna objeví na divadelních prknech.

Minimalistický příběh se točí kolem dvou dvojic, které se rozcházejí a scházejí, každý je svému partnerovi nevěrný, ale naopak věrnost žádá. Děj se skládá z jednoduchých, postupně řazených výjevů, spojených pouze mnohdy nepochopitelným prolínáním vztahů. Tím nepochopitelným motivem je strach ze samoty, opuštěnosti a zrady. Ochromující strach ze zklamání deformuje morální postoje a staví lidi do pozice, že raději zradí (lehce preventivně), jen aby se ta zlá věc nepřihodila jim. Roztáčí tak ale kolotoč podrazů, zklamání a nenaplnění, vedoucí k dalším úskokům. Hra začíná docela nevinně v čekárně u lékaře, jenž se neobjeví a umožní tak neúspěšnému spisovateli seznámení s mladou dívkou s tajemnou minulostí. Posléze pomocí virtuálního rozhovoru, kde vystupuje jako žena a vyměňuje si s neznámým kámošem obraty, jež možno vysílat až po desáté, zinscenuje náhodné setkání doktora Larryho s nic netušící fotografkou Annou. Odtud se počíná přelévání vztahů i postelí, otázek i odpovědí, žárlivosti i nevěry, sexu i lásky v podobě otřesných a zraňujících dialogů.

Jan Hřebejk, jenž se jako režisér Na Jezerce už úspěšně zabydlel, ke spolupráci přizval herce známé spíše z jeho filmových rolí. Svěřil jim nejednoznačné, obtížné charaktery osob, navenek suverénních a trošku krutých, uvnitř i v dnešní době počínajících kamenných srdcí, otevřených k hledání láskyplného doteku. Jan Macháček pojal svého doktora jako laxního, nad věcí, klidného. Když je pomyslně pošlapáno jeho ego, stává se nesnesitelným. Podobně krásně zahranou nevyrovnanou postavou je i novinář Dan v podání Marka Daniela. Od Kristýny Lišky Bokové, coby striptérky Alice, bychom očekávali trochu více razance ve scénách, kde by měla dominovat, např. v „přísně bezdotykovém“ striptýzovém klubu či některých dialozích je příliš odevzdaná. Naopak rozchod ztvárnila s touhou zklamané ženy a pomstou odmítnuté. Natašu Burger, slovinskou herečku, která učinkuje i v jiné Hřebejkově hře Na Jezerce, v Manželském vraždění, v lednu vystřídala Lenka Vlasáková. Fotografku Annu hraje decentně, jako sice nervní dámu z uměleckého světa, snažící se skrývat své pravé emoce. Ale ani ona z odcizených vztahů nemůže být rozradostněná. A otázka, zda nevěru přiznat, nebo jak radí Plzák, zatloukat, pro tuto inscenaci není zcela relevantní. Tady totiž mají máslo na hlavě všichni a jak by mohli soudit?

Divadlo Na Jezerce. NA DOTEK V režii J. Hřebejka hrají Jiří Macháček, Lenka Vlasáková, Kristýna Liška Boková, Marek Daniel. Premiéra 16. prosince 2006. Psáno z reprízy 21.1.2007

^{Zdroj fotografie: www.i-divadlo.cz}