Výstava prošla úspěšnou zkouškou již v Brně, ale její přenesení do Prahy nebylo „pouhé“ okopírování. Realizátoři pochopili nový kontext, museli respektovat daný prostor-prostředí místy syrové, mnohdy připomínající nezabydlené prostory hal. V Praze tak vznikla zbrusu nová, originálně pojatá výstava, liší se od brněnské, i když obsahuje skoro stejné exponáty.

Dramatická instalace dokumentuje historické souvislosti, odráží dějinné šarvátky národnostního trojúhelníku Čechů, Židů a Němců, pro něž se právě Praha stala působivým ringem. Vyvrcholily sice neblahými událostmi na sklonku první republiky, ale dialog politického rázu mimochodem ani dnes není uveden na správnou míru. Jakýkoli pokus o smír se však počítá, a tato kosmopolitní výstava k němu přispívá. Může posunout pošramocené vztahy o notný kus dopředu. I o tuto vizi -porozumění v budoucnosti- se výstava opírá.

Návštěvník vstřebává unikátně sestavenou výstavu doslova všemi smysly. Právě v této symbióze je síla kolektivních instalací. Zrak vnímá obrazy, barvy, tvary, sluch pozitivně dráždí prostorem linoucí se hudba, instalace a objekty nutkavě nabízejí svá chladná, drsná, hebká, zdánlivě skutečná těla k pohlazení. Vše dohromady vydechuje nezaměnitelnou vůni pochopení.

Tak jako vyprávěný příběh není jednoznačný, i výstava rozdělena do několika celků i prostorů tak odráží určitá poselství. Expozice začíná ve druhém patře a hned vstoupíme na jakési jeviště zaplněné plastikami. Na cestu posvítí Zelený hrášek ( B. Dahlem) a ukáže Rytíře s ananasovou hlavou vytvořeného z čistě odpadních nebo rostlinných materiálů, ale nabitého nápady i energií (A.Gilbert). V druhé místnosti posečkáme mnohem déle, umělci tu výtvarnými a audiovizuálními prostředky evokují cestu středověké poutnice na pozadí Erbenovy balady Záhořovo lože. Malé předsálí je věnováno projekci na plátně i menším monitoru, kde se kontrastně prolínají pohledy do habsburské hrobky, na secesní mariánskolázeňskou kolonádu s radostným zpěvným poskakováním černoušků a melounovými helmami. Další sál ukazuje záběry z brněnského zahajovacího průvodu, kacířského majálesu, v kostýmech, jež jsou i současnými exponáty. Prostor zabydlují obrazy M. Tichého, J. Davida, J. Načeradského, V. Kokolii a dalších. Aby se tu nic neztratilo, na to dohlíží bizarní trojice psů (M. Gabriel) s vyceněnými zuby z ostnatého drátu.

Pak sestoupíme o patro níž a ocitneme se ve zlatém městě, s typickými siluetami a symboly Prahy. Ať už je to holešovická továrna, týnský chrám či židovské synagogy. Vystavená díla upomínají na židovské literáty a umělce. Vešla se sem i rozměrná fotografie Riverova nástěnného obrazu, nalezeného v brněnském sklepení.

Jako dramatický Gesamtkunstwerk inscenují umělci a kurátoři Astrid &Sourková a Markus Selg výstavu Kacíř a spol. – Zlaté město. Spojením uměleckých děl ze sbírky brněnského galeristy a sběratele Karla Tutsche s aktuálním uměním převážně z Berlína se jim podařilo v GALERII JIŘÍ &SVESTKA vytvořit kompaktní celek.

Výstava je přístupná veřejnosti do 10. března 2007 v GALERII JIŘÍ &SVESTKA.