František Gellner patří mezi básníky, kteří se zapsali do školních osnov. Sbírky Po nás ať přijde potopa! či Radosti života by měl proto znát každý správný jedničkář. A právě z nich, s přidáním posmrtně vydané sbírky Nové verše, je sestaven i poutavý básnický výběr s přiléhavým názvem: Vášeň, co do rána zchladne.

Gellner, který se zprvu proslavil spíše coby karikaturista Lidových novin, přešel později k psaní fejetonů.  Dnešní generace  však především zná jeho tvorbou básnickou. Jednoduché, ale výstižné verše častokrát pochmurného života předkládá čtenáři s nezaměnitelnou patinou vlastních zkušeností. To „své“ si tak ve sbírce najde jak šestnáctiletá slečna, tak čtyřicetiletý pán.

Sbírka obsahuje na desítky básniček (kupříkladu Noc Byla touhou přesycená, Napsala mi psaní, známou básničku Perspektiva, kterou jste mohli vidět v pražském metru, Já jsem k tobě nepřišel, Píseň zhýralého jinocha, Stísněnost, U vína, Poslední věci a další), to vše na devadesáti stránkách malé, originálně balené knížky (v červeném průhledném obalu).

Vnitřní grafika sbírky nám ukáže druhou stránku umělecké tvorby Gellnera - ilustrace totiž pocházejí také z pera mistra. Jsou jednoduché, ale výstižné a dokreslují tak smysl mnoha básní stejným stylem.

Těm, kterým by se zdálo, že popis jim připomíná stejnojmenný titul, který již po několik let vlastní, je třeba dáti za pravdu. Kniha nevychází poprvé, nakladatelství Dokořán ji vydává ve stejném provedení již podruhé, a to v intervalu pěti let.

Na závěr si můžete vychutnat krátkou ukázku z díla:

Má touha rameno hubené
v pláči vášnivě zvedá.
Teplo zhaslého plamene
v studeném popeli hledá.

Sentimentální žádosti
v duši mé křídloma tlukou.
Má touha pláče a tělu se mstí
třeštivou, horečnou mukou.

František Gellner: Vášeň, co do rána zchladne, vyd. nakladatelství Dokořán v edici Mocca, vydání II., 2007

_{Zdroj fotografie: www.dokoran.cz}