26.dubna 2007 zazněly v Plzni ve výstavní síni Masné krámy jak blesky úvodní tóny k výstavě jednoho z „nej“ současných tvůrců, profesora Aleše Veselého. Schválně se vyhýbám označení „sochař“. Pro pana profesora příliš úzká specializace. Jeho umění je kompaktní lidská snaha o zanechání otisku na povrchu Země. Jednotlivé objekty na výstavě se představují návštěvníkovi z několika úhlů pohledu. Kresby, fotomontáže, model. A soupis zemí a měst, kde najdete jeho díla zrealizována.

V myšlenkách tvůrce hnízdí monumentální místa zeměkoule jako prostředí k životu. Tam umístit své artefakty se mu stává posláním. „Zvolení formy neovlivní váhu výsledného objektu“, objasňuje.

PhDr. Ivan Neumann, ředitel Českého muzea výtvarných umění v Praze, v úvodních slovech řekl: „Nemůžeme se vymanit z mystiky Země a nevzpomenout její pouště a hory“.

Hora hor. Projekt hodný pozornosti snad každých očí. A nejčastěji citovaný. Výtvarníkovy materiály patří k těm nejpřístupnějším ze všech. Dřevo, kámen, kov. Jak je nachází. Jen jim vtiskne jiný účel.

Zeptal jsem se, dokážete si představit vytvoření objektu bez své, v tom okamžiku ruku v ruce jdoucí, kresby, či malby? To nejde krájet, odpovídá umělec. Chápe realizaci, v našem případě výstavních atributů ve výstavní síni, jako nedílnou součást své umělecké práce a ve světě to zavnímali. Ve své práci nezná kratochvilná témata. Jeho neustálá připravenost k odpovědi na otázku „proč?“ je obdivuhodná.

Aleš Veselý dokáže prošlapat cestu vysokou travou k místům, které stojí za povšimnutí, kterým něco chybí a je v silách člověka existenci místa potvrdit a zkompletovat. Pak náhle zmizí, aby každý z nás měl možnost vlastního poznání toho, co vidí, co ho napadá. Chtěl bych, aby mě vodil světem.

Výstava je pořádána ve spolupráci s Východočeskou galerií v Pardubicích a pod záštitou JUDr. Jiřího Pospíšila, ministra spravedlnosti ČR.