Naopak se stávají širokou lidskou pravdou, o níž se vyplatí přemýšlet, později i mnohem více. Zakladatele jednoho z dnešních světových náboženství Egon Bondy představuje jako prince Siddhártu Gautamu, jenž se vynořil z bezejmenného davu, aby šířil nové myšlenky, předal je všem, kdo jim dokáží naslouchat. Nestal se vůdcem nějakým nadpřirozeným zázrakem či predestinací, ale jen mravenčí prací na sobě samém. Dokázal v silném a nespravedlivém kastovním společenství nabídnout lidem pomoc a útěchu. Nesmí však být hledána samoúčelně, sobecky, ale vždy pro druhého. Definuje utrpení jako základní projev živé hmoty, tedy nejen lidské, ale i božské existence. Jinými slovy, pokud Bůh existuje, trpí - jít slepě v jeho šlépějích je více než problematické. Až ho dosáhneme, utrpení zůstane, nikde se mu nevyhneme. Tudy tedy cesta nevede. Vše totiž vzniká a zaniká podle zákona příčiny a následku, je to neuzavřená spirála vývoje. Osvobození Buddha vidí v očištění mysli od smyslových pokušení a ulpívání na životě v jeho různých formách. Přetnout věčný koloběh, dosáhnout poznání, probuzení alespoň na chvíli. Není to vůbec jednoduché, návod nepředkládá ani Bondy, ale rozkrývá nekonečně pravdivé učení lhostejného s velkýma ušima, jemuž nebyly lhostejné existencionální aspekty svých souputníků.

Autorem  podnětné knihy je originální a excentrický český filosof Zbyněk Fišer. Jeho cesta k poznání byla neméně bouřlivá a výsostná než ta Buddhova. Syn prvorepublikového generála se záhy vlastním přičiněním stal bohémem bez stálého zaměstnání, opustil gymnázium a mezi opileckými orgiemi se živil i žebrotou a krádežemi. Přijal židovské jméno Egon Bondy na protest proti vykonstruovaným antisemitským procesům u nás i v SSSR. Jeho politická i filosofická orientace rozporuplně reflektovala dobu. Zájem o orientální i marxistickou filosofii ho opět přivedl ke studiu na filosofické fakultě. Objevil se vzdělaný, odvážný marxista kritizující socialistický realismus, spolupracující s STB, mající nebývalý odpor k totalitním zřízením. Nepodpořil Chartu 77, ale řádil s Plastiky, kterým psal texty..... Spokojenosti nedosáhl ani po roce 1989, nelíbil se mu konzumní způsob života, ani rozpad Československa. Útěkem z neutěšeného světa se mu stala bohatá literární činnost. Své myšlení vtělil i do filosofických spisů a monografie zabývající se Buddhovým přínosem. Kniha vyšla už v roce 1968 v nakladatelství Orbis a znamenala nejserióznější a nejhlubší filosofický portrét světového myslitele v češtině. Do dneška se na tomto faktu nic zásadně nezměnilo.

Kypícímu a nespoutanému životu odpovídá i příznačná efektní smrt. Odešel na Velikonoční pondělí 9. dubna 2007, kdy podlehl popáleninám třetího stupně. Způsobil si je sám, když usnul se zapálenou cigaretou.

Egon Bondy, Buddha, vydalo nakladatelství DHARMAGAIA v roce 2006.
^{Zdroj fotografie obálky. kosmas.cz}