Zmiňuji to právě v souvislosti událostí posledních dnů, kdy se na veřejnost dostal případ neuvěřitelné rodiny Mauerových, v níž docházelo k takovým věcem (psychické i fyzické týrání nejméně jednoho dítěte), z nichž většině z nás běhá mráz po zádech. Možná se utěšujeme pocitem, že problematika mučení, protože výstižnější slovo mě nenapadá, dětí se netýká nás ani našich nejbližších. Nicméně psychické týrání se v řadě rodin užívá za běžnou výchovnou normu. Týrání fyzické pak totiž zůstává už jen vrcholem ledovce, jenž na celou věc upozorní jinak netečné okolí, či spíše jeho důsledky.

Setkala jsem se s mnoha druhy týrání a zanedbávání dítěte. Za každým následujícím příběhem stojí jedno skutečné jméno a přitom někde na jeho počátku byla obrovská touha po dítěti.
Neposkytování přiměřené výživy patří do kategorie zanedbávání a v civilizovaném světě se považuje za jednu z forem syndromu CAN (syndrom týraného, zneužívaného zanedbávaného dítěte zahrnující fyzické, psychické týrání, dále zanedbávání, šikanování a sexuální zneužívání). Já sama vím o čtyřech konkrétních matkách, které z obyčejné lakotnosti, nikoliv z nedostatku finančních prostředků trápily a trápí své „milované“ potomky ve větší či menší míře hlady. Jedna tříletou dceru vykrmovala jednou denně přídělem jahod se šlehačkou v cukrárně, či jogurty a když jí dětská lékařka upozornila, že dcera evidentně neprospívá, nazvala ji slovem, jež se ve slušné společnosti ani nešeptá. A tato „matka“ přitom dokázala jinak utratit měsíčně za telefonní účet i pět tisíc korun. Jiná hodná maminka pro změnu nasazuje pro dítko školou povinné k večeři jogurt, naštěstí mu alespoň platí školní obědy.
Takové štěstí neměli ale dva dospívající bratři s malou sestřičkou, jimž rodiče nedávali do školy ani svačinu a ani na oběd jim nepřispívali. Tito školáci ujídali svým spolužákům tajně chleba. Doma přitom rodina chovala ovce, krávy a další zvířata. Bohužel, jak pravil na třídní schůzce tatínek dětí, on by jim i nějakou tu potravinu dopřál, ale manželka s tím nesouhlasí. Nakonec si děti sběrem léčivek vydělaly peníze a tatínek svolil k použití těchto peněz na úhradu školních obědů. Tato akce ovšem proběhla tajně bez vědomí matky, aby se prý nezlobila.
Poslední případ lze vnímat za velmi tristní. Jednalo se totiž o pedagožku, matku mé spolužačky. Ona pedagožka pro 4 člennou rodinu kupovala 300 dkg masa, a spolužačka lidově řečeno, neustále skučela hlady. U nich se jídlo dávalo k Vánocům… Bohužel na ni matka kladla i značné prospěchové nároky, a tak skončila na psychiatrii, protože jí bolela hlava a měla řadu dalších potíží s nervy. Přitom na školách v přírodě po nás konzumovala zbytky z talířů, tato vyzáblá dívenka klidně spořádala i deset knedlíků naráz. Nicméně dodnes vypadá jako anorektička.

Velké nároky na výkony ve škole, dále v oblasti zájmové, tj. potomek musí aktivně sportovat, chodit na tři jazyky a učit se hrát na piano, tvoří jednu ze složek týrání psychického. Zvláště neradi o této skutečnosti slyší vzdělaní a často i movití rodiče, kteří vychovávají z dětí Einsteiny a zahrnou je tolika povinnostmi školními i mimoškolními, že z toho jejich děti vlivem velkého přetížení nakonec onemocní, nebo se zhroutí. Opět vím o několika podobných případech, kdy se navíc rodiče ještě dmou pýchou, že nad jejich rodičovské schopnosti není, a zahrnují své okolí báječnými historkami o své úžasné a skvěle fungující rodině… Místo dcery a syna pak mají doma dva roboty, jež možná jednou skončí na drogách, nebo na automatech. Výmluvnou zprávu o tom podala moje kamarádka spisovatelka Ivona Březinová, jednak ve své trilogii Holky na vodítku, a rovněž mi i sama vyprávěla, co během putování po dětských psychiatrických zařízeních viděla a zažila.

Bohužel dospělí aktéři těchto příběhů normálně fungují v naší společnosti, nikdo je za jejich chování netrestá, a nikdo je dokonce ani neřeší. Když se budete bavit třeba právě s „maminkami“, o nichž jsem hovořila, budou vám tvrdit, že své děti bezmezně milují, a při té příležitosti mě nebo kteroukoliv jinou bezdětnou ženu osočí ze sobeckosti a z krutosti. Ale o lásce a o vztahu mezi matkou a dítětem míváme jiné představy, než ony realizují. Tváří se často coby poslové dobré vůle a laskavosti, ale nějak zapomínají na to, že před tím, než ohrnou nos nad jinou ženou, mohly by si konečně zamést před vlastním prahem. A ne vytahovat při každé příležitosti standartu své mateřské dokonalosti.


Odborné zdroje ke článku:
Formy zanedbávání dítěte v kontextu syndromu CAN (Mgr. Zuzana Truhlářová-planovanirodiny.cz)
Psychické a fyzické týrání v dětství u dospělé populace ČR (nasedite.cz)

Zdroj obrázku:skolaonline.cz