Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 4.10.2022, svátek má František 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13280
Komentářů: 11316


Měření



1. Ó, Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary?

19.06.2007   Jindřiška Kodíčková   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tato dnes už zlidovělá píseň má patrně skutečný historický podtext. Kolem roku 1591 se v Panské hospodě ubytoval vážený host s velkou truhlou, která skrývala 996 tolarů. Ráno už mu nezbylo nic, než oči pro pláč a smutné zanotování budoucího hitu.

Královské město Velvary leží na soutoku Červeného a Bakovského potoka, jejichž vody pak společně plynou do Vltavy. Mírně zvlněná krajina Podřipska nabízí malebné přírodní scenérie i doteky historie v zachovaných památkách.
Osídlení je tu ale mnohem starší, než když dle pověsti stanul na blízkém Řípu praotec Čech. Podle bohatých archeologických nálezů keramiky, koster, měděných ozdob a bronzových depotů tu žili lidé už od pravěku. Díky velké aktivitě kupců vznikla obchodní cesta z hlavního města k zemské bráně v Krušných horách a v místech brodu přes Červený potok, na den cesty od Prahy, začala růst osada s tvrzí Malovary, o něco dál pak Velvary.

Václav Hájek z Libočan, autor České kroniky, jako vždy vyplnil bílá místa historie podle svých představ. Ves tak vznikla už v době, kdy český kníže Boleslav I. bojoval s Maďary. Jejich náčelník Jichan měl živý sen, ve kterém mu jakýsi člověk dal střídku chleba a přikázal založit město. Ten učinil podle vidění ve snu a město pojmenoval Střídové, maďarsky Belvar. Další možné vysvětlení názvu vyplývá od slova „var“, obydlený dům, a ještě kurióznější od toho, že místní velmi vařili. Výklad jako vždy bude mnohem prozaičtější. Pochází od místních vývěrů pramenů, které se v místě svého zrodu vlní, kolotají, víří, jako by se vařily.

Na konci 13. století se připomíná osada, kterou král Vladislav II. povýšil na město.
Jedna z nejstarších dochovaných staveb tvoří gotickou dominantu náměstí. Farní kostel z roku 1337 zasvěcený svaté Kateřině byl pravděpodobně okolo roku 1484 přestavěn mistrem Linhartem. Nejcennější částí se jeví sakristie v přízemí čtyřboké věže zaklenutá křížovou klenbou s hruškovitými žebry. Drahocenné fragmenty nástěnných maleb z poloviny 15. st. znázorňují Ukřižování Krista se třemi Mariemi a sv. Janem Evangelistou s vojáky. Fresky doplňují další postavy svatých.

Uprostřed překvapivě prostorného náměstí, vydlážděného velkými kvádry, se tyčí vysoký barokní morový sloup. Sloupy byly pro tehdejší lidi velmi důležité, jejich stavbou si vyprošovali ochranu před pohromami a nemocemi. Jistě při jeho realizaci měli na paměti nedávný mor z roku 1713. Proto o tři roky později Fr. Tollinger, po jeho smrti syn Matěj, ho staví jako projev díků. Poněkud strnulé výrazy soch kompenzuje jejich množství. Obdivujeme výjevy ze života Panny Marie, prohlédneme si postavu sv. Rozálie, která spolu se sv. Rochem ochraňovala před morem. Dále sousoší zdobí postavy českých patronů sv. Václava a Prokopa, sv. &Sebestiána a v neposlední řadě sv. Floriána, který měl na starosti chránit město před požárem.

Řady barokních a empírových fasád domů přerušuje renesanční Pražská brána, kterou vystavěl za purkmistra Jiřího Mydláře stavitel Bartoloměj Vlach, další Ital působící v okolí. Součástí fortifikace v 16. století bývaly čtyři brány: Roudnická, zbořena 1841 a Malovarská, později Slánská, ale ta už neexistuje od roku 1878. Poslední, Chržínskou, tvořila jen vrata mezi zděnými pilíři a chodilo se jí k mlýnu, do zahrad a na luka.

Na místním hřbitově se nachází kostel sv. Jiří (1613-1616), renesanční, tudíž celkem ojedinělá církevní památka. Postaven nákladem města, ale největší nadátor Jiří Pechar se už stavby nedočkal, zemřel roku 1582. Po dlouhých tahanicích o peníze byla stavba svěřena architektu Santini Malvazione. Tento temperamentní a nedůtklivý muž měl konflikt, když se na obecní půdě oháněl nabitou zbraní. Po smrti zanechal mnoho dluhů, převážně za víno. Náhrobek svérázného, ale výrazného stavitele vidíme přímo u soklu průčelí hřbitovního kostela.
Uvnitř na klenbě se zachovala malba drakobijce Jiřího.

Tragickým dnem pro velvarské se stala neděle po bitvě na Bílé Hoře. Město žoldáci vydrancovali a mnoho z obyvatel zranili i zabili.
V 18. století se započalo se stavbou radnice, pod kterou je podepsán slavný pražský architekt Ignác Palliardi.
19. století znamenalo velký rozvoj města díky stavbě silnice do Litoměřic, později železnice propojila Velvary s Kralupy. &Sedesátá léta patřila horečnému zakládání spolků, které umožnil pád ministra Bacha a uvolnění politického a společenského života. Hlahol, Hospodářský spolek, hasiči, Občanská beseda, Sokol, divadelní spolek Tyl sdružovaly většinu velvarských.. Naopak potlačení života znamenala okupace. Za 2. světové války tu aktivně pracovala kolaborantská organizace Vlajka, proto nešlo zabránit tragickému osudu velvarských židů. Během války násilně zemřelo 76 osob.

Na fotografii náměstí s kostelem.




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0355 s