A pak jsem přišel k jejich výstavnímu místu a zapomněl své předchozí věty. Už na první pohled všechno jinak. I na další. Sedl jsem si. Tvůrci s tím počítali a židle stála po ruce. Po chvilce jsem si nazul gumové galošky a brouzdal se expozicí. Obkroužil jsem v několika hodinách vše ostatní a vrátil se. Do galoší vjížděl chlap, s kterým jsem se tam potkal ráno. Ať si to každý přebere, řekl jsem si. Ale svůj výklad si neodpustím. Čechov, klasická a nedotknutelná veličina Rusi, uznávaná v celém, nejen divadelním, světě, stojí na vodě. Sbaleno, jede se dál. Za další štací. Ale kam?

Zlatých medailí bylo uděleno víc. Denní tisk informoval. Chci mluvit o jedné. Zlatou medaili za realizaci inscenace převzali Němci Johannes Schütz, scénograf a výtvarník kostýmů a Jürgen Gosh, režisér. Za Shakespearova Macbetha. Inscenace měla premiéru v düsseldorfském Schauspielhausu v roce 2005. Od té doby se divadelním světem řítí zvěst. &Sokující! Odvážné! Ekelhaft! Na scéně nazí herci ve zbědovaném stavu pomazaní vším možným a dokonce nemožným. Na výstavě jen fotky, klídek.
Líbit se to nemusí. Lidé z té inscenace davově odcházejí, slyšel jsem. Co se Němcům upřít nedá, je věčné hledačství a touha objevovat nové obzory. Hájit zároveň své právo na sebeurčení, ať to stojí cokoliv. Někdy to svět přijme. Název expozice Nové světy pro klasiku hovoří za vše.

Bratři Formanové představili český projekt Vejdivyjdi. Velmi mne to zajímalo, tak jsem vešel. Na rovinu si pojďme říct, že na domácím hřišti a s mezinárodní porotou neměli účastníci před sebou lehký úkol. Zhostili se ho výborně. Smysl pro humor, pro detail, přátelské přijetí. Úsměv a vlastní fotka u každého odcházejícího návštěvníka. Zdánlivě pouťová atrakce. Ale ta počítá s jistou aktivitou přicházejícího publika. Interaktivita, tolik obdivovaná v počítačovém světě, vytvořena klasicky jarmareční technikou na několika metrech. Že nedostali cenu? O tu přece v životě nejde. A doma jí dostat ani nemohli.

Cena UNESCO, jedna z pěti, na podporu umění a výrazným talentům doma přece jen zůstala. Divadelní fakulta AMU v Praze má ten metál. A my všichni naději, že rostou noví Formani. A že divadlo dokáže překvapit vždy znovu.

^{Zdroj fotografie www.archiweb.cz}