Pro konspirační teorie neboli teorie, které se snaží odhalit tajné, nezákonné, protistátní činnosti, se stala středem zájmu tzv. Bilderbergská skupina. Skupina složená z významných Američanů a Evropanů se zrodila z víry, že přední občané z obou stran Atlantiku by si měli několikrát ročně neformálně promluvit a vyjasnit jakékoli názorové rozdíly a nedorozumění, jež by komplikovaly práci atlantické aliance. Kromě této skupiny má ještě velkou moc Rada pro zahraniční vztahy v USA (CFR) řídící světové bankovnictví, většinu mediálních gigantů a v USA sídlících mnohonárodnostních korporací. Dalším objektem zkoumání konspiračních teoretiků je ústředí OSN. Jsou muži, kteří stáli za vznikem OSN opravdu ti, kdo tahají za nitky a manipulují s čelními představiteli typu George Bushe? Co nutí loutkáře dělat to, co dělají? Ze všech možných odpovědí se nabízí pouze jedna jediná: touha po moci, světové nadvládě, blahobytu. Můžeme to nazývat též štěstím, ale je to opravdu to skutečné štěstí, po kterém prahne každá lidská duše?

Již sám velký filosof starověku Aristoteles ve svém díle Etika Nikomachova popisuje, že každý náš čin i rozhodnutí usilují o dosažení nějakého dobra. Podle Aristotela usilujeme o tzv. nejvyšší dobro, které sám pojmenovává eudaimonia, což přeložíme jako „štěstí“ či „blaženost“. Ovšem pojem eudaimonia v sobě zahrnuje důležitý prvek – ctnost. Člověk ctnostný zažívá osobní štěstí, štěstí na jiné úrovni, i když se mu třeba v životě příliš nedaří. A proto zde vyplývá další otázka: Chceme být šťastní na úkor ostatních tak, jako to dělají ti, co tahají za pomyslné nitky a vedou si své loutky? Člověk, který v sobě cítí určitou morální sílu, sounáležitost s ostatními lidmi (nejsem tu přece jen JÁ) musí na tuto otázku odpovědět jednoznačně „ne“. Přesto vidíme kolem nás více „ano“.

V knize nalezneme také jasně formulovanou větu: „Ať už je v Bílém domě kdokoliv, zastává nejmocnější úřad na planetě.“ Tvrzení zcela pravdivé. Dnes už každý člověk trne, co si tento úřad vymyslí dál, kterou zemi napadne kvůli jejímu nerostnému bohatství, kterou zemi osočí z uchovávání zbraní hromadného ničení kvůli svému tajnému cíli. Bílý dům může cokoliv a neexistuje instituce ani organizace, jež by mohla proti tomu zakročit. Kam tohle může vést? Třeba k síti amerických radarů po Evropě, které přímo vykřikují: Sestřel si mě!

Další fenomén dnešní doby – terorismus se stává předmětem zkoumání druhé kapitoly. Hrozba terorismu přišla s 11. zářím a do popředí amerického zájmu se dostala al-Kájda s jeho čelním představitelem Usáma bin Ládinem. USA stále hledá zdroje financování těchto teroristických organizací, ale i když se jim podaří zničit jednu teroristickou jednotku v určité zemi, vznikne záhy další. Tento řetězec se zastavit již nedá. 

V knize dále nalezneme spoustu otázek a teoretických odpovědí v aktuálních tématech typu globalizace médií nebo kyberprostoru a s ním spojené počítačové kriminalitě. Přes síť lze nakupovat a prodávat cokoliv od potravin ze supermarketu po ojeté ruské ponorky. Internetové chaty zase pomáhají různým deviantům zpracovávat své oběti. Rovněž bychom si měli uvědomit, že média ovládají zájmy velkých korporací, které je vlastní. Cenzura tedy existuje dál, jen není tolik viditelná. Ovšem například v komunistickém Bělorusku je praktikována stále a články nepřátelů režimu jsou tvrdě sankcionovány. Média mají vliv na naše vnímání a postoje, i když si to přímo neuvědomujeme.

Touha vládnout světu v sobě nikdy neskrývala žádné dobro. Pokud nahlédneme do historie, tak touto touhou disponovali pouze zločinci jako například Adolfa Hitler a jeho pojetí Třetí říše. Na druhé straně není možné, aby určité společenství lidí nebo korporace ovládli svět celý. Jaký má všechno toto snažení smysl?
Kniha „Kdo skutečně vládne světu?“ nehledá smysl těchto činů, ale snaží se osvětlit situaci boje o moc a rozbourat iluzi svobodného světa.

Zdroj fotografie obálky: www.alpress.cz