Dobře si vzpomínám na dobu, byl to minulý rok, když jsem se začala zajímat o různé neziskové organizace a jejich činnosti. Chtěla jsem aktivně pomáhat lidem. Možná ten pocit, když chcete být užiteční, znáte taky. Já cítila, kolik štěstí mi bylo v životě dopřáno a že bych se s ním mohla podělit s někým, kdo ho tolik nemá.
 
Brzy jsem se ocitla v malé plzeňské organizaci Krystal, která pomáhá psychicky nemocným lidem (www.krystalplzen.ic.cz). Jedná se o pacienty nejčastěji trpící depresí či schizofrenií. Každý den je tu jiný. Několikrát týdně sezení s psychology, v sobotu se pořádají společné výlety do přírody nebo za jinými krásami země. Důraz se tu klade i na "umělecké vyžití".
 
A s tím právě já mám pomáhat - s arteterapií.
Vypadá to následovně: Z rádia hrají zvuky přírody - hučící vodopády, zpívající ptáčci, surový boj dvou zvířat kdesi v džungli, příboj moře. A všichni máme za úkol barvami a obrázky vyjádřit své pocity, nálady a představy, které v nás hudba vyvolává. Zatímco já samozřejmě sahám po žluté, pacientům nestačí zásoby černé. Jak jsem zmínila, každý den je jiný a nikdo z nás přesně neví, v jakém stavu se ten druhý vrátí...
 
Nic ale nedojme člověka tolik jako první dvoudenní festival Krystalu. Jmenuje se Blázen odvedle a lidé tam znova přehrávají svůj život, respektive svůj boj se životem. Své naděje utopené v těžké depresi, svou lásku pohřbenou pod strašným zklamáním, své dětství v nefunkční rodině, své komplexy, bolesti i malé radůstky.
Festival se pořádá pro širokou veřejnost s jediným vzkazem: Jsme jiní, ne horší!

A to přímo koresponduje s posláním této "neziskovky" - znovu začlenit lidi do běžného života. Proto lidem Krystal také zařídil státem podporované zaměstnání.
Jde o prodejnu se zdravou výživou, kde pacienti prodávají. Učí se tak znovu komunikovat se zákazníky, čelit svému strachu z lidí, ze zodpovědnosti a netrpět samotou. To je totiž to nejčastější...
Přes své deprese, svou nemoc jsou tito lidé okolím považováni za blázny a odmítá je leckdy i vlastní rodina. A právě proto vznikly podobné organizace a charity. Aby  měl každý někoho, kdo ho má rád. Z malé skupinky lidí se postupně stává velká rodina, kterou stmelily stejné problémy. Pomalu si začínají věřit, prožívat spolu dobrodružství, společně malovat, plakat i se smát. Každý kousek náklonnosti oplácí velkým kusem bezmezné lásky.

Nemusíte mít vůbec nic, abyste jim pomohli - stačí MILOVAT. Toť ta největší pomoc a dar, který můžete všem lidem bez rozdílu dát. Přesně, jako to vyjádřil Nágárdžma:
"Ani třikrát denně darovat potřebným
tři sta hrnců s potravou
se nevyrovná dávce zásluh
z jediného okamžiku lásky!"
 
^{Ilustrační foto: www.modredny.zc}