Polymúzickou, takřka renesanční osobnost Miloše Karáska zároveň políbila minimálně šestice lepých múz.
 
Narodil se v roce 1960 v Přerově. V šesti letech se přestěhoval s rodiči na Slovensko, do Bratislavy. Vystudoval Institut architektury v Moskvě, kde obhájil diplomovou práci „Projekt experimentálního divadelního prostoru“. Úzký vztah k divadlu, nikoli pouze scénografický, násobil spoluprací s divadelním světem na Slovensku, v České republice, Francii, Holandsku,Velké Británii, Lucembursku, Ukrajině a v Rusku. Napsal několik divadelních her, u kterých se sám ujal režie (Pokušení sv. Antonína, Zkrat, Rez, Apatie, Motto, Peron, Život na míru, Závěrečná, Hodinový hotel, Hajzl). Hru Čtvrté přání představil v prestižním slovenském divadle Astorka Korzo 90. Jeho nekonvenčním nápadům odpovídá i tvorba experimentálních multimediálních projektů, jmenujme např. Poštovní divadlo, Post Voyeur Project nebo Druhý dech. Spolu s hudebníkem Pavlem Richtrem si troufl na alternativní kontinuální operu Au Pair, k níž napsal libreto. Aby toho nebylo ve výčtu ještě málo, přidejme autorské texty ve slovenských i zahraničních časopisech a publikace Díra a Go-Go tanečnice. Výtvarná díla vystavoval v Londýně , Moskvě , Budapešti , Praze, Lucemburku, Bratislavě …. A trvale jsou zastoupená ve sbírkách Slovenské národní galerie, Mezinárodním muzeu rodiny Warhol a v soukromých sbírkách.

Výtvarné umění, v němž osciluje od malby, kresby, grafiky, přes návrhy kostýmů a masek, až k úchvatným bronzovým plastikám, se stává nepřehlédnutelnou částí jeho tvorby. Právě jeho sochy-plastiky budou k vidění od 5. září 2007 v Galerii Chodovská tvrz, kde vystavuje společně s malířem Lubomírem Hnatovičem.

K vidění budou propracované figurální objekty, šmrncnuté moderním realizmem. Co na nich upoutá nejen oko, ale zneklidní i ruku a hlavně duši, je nenapodobitelný náboj, vycházející až z hlubin lidské civilizace. Dokáže navázat na mystiku a tajemství starověké antiky, ale nejvíce mu učarovala keltská epocha. Jeho dynamické, skoro oživlé bronzy promítají ve svých tvarech a struktuře to, co je pro obyčejného smrtelníka sice velice lákavé, ale málokdy uchopitelné. Vysoká koncentrace magie, prošpikovaná mýty a legendami, jejichž nositeli byli druidové. Nepostřehnutelná hranice zásadních proměn. Životnost, živočišnost i člověčenství. A to vše propojené expresivní stylizací a hlavně precizní řemeslnou dovedností.

Výsledkem bude barevná, životná, trochu hlučná, hodně přemýšlivá, slzavá i usměvavá expozice, jež překvapí právě tím, jak jednotlivé sochy hmotně vystupují z každého z nás. Chceme je pohladit, osahat jejich náročné tvary křičící spoustu otázek, na něž náš vnitřek, naše duše, překvapivě zná odpověď. Jsou totiž vytavené z nás, z našich tužeb, zklamání, z promarněných příběhů, světla i tmy, slzí i radosti. Prostě ze života. Obyčejného. Obdivujme tedy éterické anděly, vášnivé smrtelníky, připijme vodou života ze snových nádob ozdobených stíny mrtvých lásek, nezalekněme se krutých bestií, těch za zrcadlem, ve vzdálené říši idejí.
 
Velká galerie Chodovské tvrze: Miloš Karásek - sochy a Lubomír Hnatovič – obrazy. Výstava začíná 5. září a potrvá do 7. října 2007.

Návnada: dvě plastiky ze série smrtelníci a nádoby (více na www.karasek.sk)