Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 1.2.2023, svátek má Hynek 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 508
Registrovaní čtenáři: 520
Publikovaných článků: 13368
Komentářů: 11337


Měření



Poprava jako žádná jiná

09.09.2007   Vladimír Liška   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

9. září 1437 byla Praha na nohou. Husitské rozbroje sice oficiálně skončily nechvalnou bitvou u Lipan o tři roky dříve, klidu v zemi se však lid ještě nedočkal. Na řadu přicházelo zúčtování s organizátory odporu proti králi Zikmundovi. Praha toho dne zažila popravu do té doby nevídanou. Usmrcen byl poslední velký husitský vůdce Jan Roháč z Dubé.

O tři dny dříve Zikmundova česká a uherská vojska dobyla hrad Sion, na němž se nepřátelům poslední z vůdců husitského hnutí Jan Roháč z Dubé bránil celé čtyři měsíce. Je poněkud paradoxní, že vítěznému českému vojsku velel Hynek Ptáček z Pirkštejna, synovec Jana Roháče. Dobyli poslední baštu odporu husitů.

Jan Roháč z Dubé pocházel ze starého panského rodu, sídlícího na hradu Dubé u Čerčan, poblíž řeky Sázavy. Roku 1411 jej Jan Žižka, jeho příbuzný (Roháčův bratr Ondřej se oženil s Žižkovou dcerou), ustanovil táborským hejtmanem v Lomnici u Třeboně. Později se přidal k Žižkovým táborům, jimž pomáhal v bitvě u Malečova roku 1424. V té bitvě zahynul jeho bratr Ondřej. Nikoli však na straně husitů, ale na straně jejich protivníka. O rok později Roháč tábority vedl při dobývání Prahy, město Slané pod jeho vedením dobyli. Táboritům zůstal věrný až do smrti. Dlouhá léta se o něm anály nezmiňují, až osudného roku 1434, kdy 30. května prohrála husitská vojska svou poslední bitvu, u Lipan. Mnoho husitů padlo, část vojska pod vedením Jana Čapka ze Sán prchla. Jana Roháče zajali. Když pak v červnu toho roku kališníci a katolíci sjednali zemský mír, dohodli se rovněž na propuštění veškerých válečných vězňů. S nimi se dostal na svobodu i Jan Roháč z Dubé.

Táborité se však mezi sebou dohadovali, zda se Zikmundem válčit či vyjednávat. Jan Roháč byl Zikmundovým nesmiřitelným nepřítelem a nechtěl o vyjednávání ani slyšet, takže poté, kdy se většina táboritů přiklonila k umírněnému jednání, odešel Jan Roháč se skupinou věrných na svůj hrad Sion, jejž si vybudoval poblíž Kutné hory u vsi Chlístkovic. Odtud, jak už to tehdy v Čechách chodilo, podnikal loupeživé výpravy do okolí. Těžil zejména z uloupených dodávek dobytka a vína, určených Zikmundovi. Ten Roháče na pražském sněmu označil za zemského škůdce. Zikmund rovněž potřeboval, aby v Čechách konečně nastal klid, který od bitvy u Lipan nechtěl ustat. A porážka stále odbojných husitů na Sionu vypadala jako dobrá příležitost, jak zastrašit ostatní, kteří jej snad ještě nechtěli uznat českým králem. Proto proti Janu Roháčovi vyslal uherské a české vojsko.

Dobývání hradu nebylo vůbec lehké, neboť ten obklopovaly mohutné hradby, valy i příkré stráně ze tří stran. Po čtyřech měsících obléhání však Hynek Ptáček pomocí důkladného plánu, léčky a rychlé akce nakonec zvítězil. Jan Roháč z Dubé padl do rukou nepřátel. Ptáček ihned vyslal posla, aby o tom zpravil krále Zikmunda. Ten, když se novinu dozvěděl, samou radostí dal v Praze vyzvánět všemi zvony.

Když pak Jana Roháče předvedli před krále, tak zatčený začal vykřikovat, ať mu raději oči vyloupají, než aby musel na nenáviděného Zikmunda koukati. To krále tak popudilo, že dal Roháče strašlivě mučit.

Následujícího dne, 9. září 1437, se konala poprava. Narychlo vystavěli za Prahou na návrší šibenici ze dřeva, z něhož se původně měl stavět nový krov na Týnský chrám. &Sibenice byla veliká, okrouhlá a třípatrová. Jan Roháč byl oděn ve sváteční panský šat, opásán zlatým pásem a na krku měl zlatý řetěz. A za ten zlatý řetěz jej potupně pověsili doprostřed šibenice na nejvyšší patro. Spolu s ním na šibenici skončila i jeho zajatá sionská posádka, celkem o 52 mužích. Mnozí přihlížející při popravě ronili slzy. Před jejich zraky zemřel muž, do poslední chvíle odbojný a nebojácný, který se nebál mnohými nenáviděnému Zikmundovi kdykoli postavit, a který bojoval nikoli pro zisk, nýbrž pro své husitské přesvědčení. Na Jana Roháče z Dubé pak ještě dlouho lidé se smutkem vzpomínali.


popiska k fotografii: Socha Jana Roháče z Dubé poblíž Letohrádku Hvězda v Praze

fotografie: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/co - mmons/thumb/b/ba/JanRohac.jpg -




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jaromír Komorous - 16.4.2008 - 19:55

Musím vyrhnout věty z třetího a prvního odstavce z jinak moc hezky napsaného fragmentu naší historie a sloučit je v jednu. Obléhání Sionu: "Jak už to tenkrát u nás chodilo, českému vojsku velel Hynek Ptáček, synovec Jana Roháče. Ale mezi námi, Roháč byl loupežník. Já to tak prostě mám.

Od: Ondřej Sládeček - 7.8.2019 - 20:45

Sion nebyla žádná nedobytná pevnost. Hynek Ptáček obléhání spíš jen předstíral. Obležené normálně pouštěl ven pro vodu ze studny. Nechtěl strýce zničit, ale potom už zasáhnout musel, když se dozvěděl, že se blíží Zikmundovi divocí Kumáni. Nechtěl, aby jeho klamání krále vyšlo najevo, proto obranu Sionu zveličoval.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2023 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0297 s