Je to školská reforma nebo jen opisování?
17.09.2007
Jiří Svoboda
Společnost
Před několika dny začal nový školní rok. V týž den začal platit i nový rámcový vzdělávací program, podle něhož si jednotlivé základní školy budou samy volit typy a způsoby vyučování. Mnozí tomuto systému přisuzují přívlastky typu : moderní, přelomový, průlomový nebo průkopnický. Na druhou stranu si musíme položit otázku: Je to něco nového? Vždyť v nižších ročnících základních škol a ve školách s takzvaným daltonským plánováním již podobný systém funguje několik let a to zůstává bez povšimnutí.
Nejprve se podíváme do historie. Již na začátku 80. let se tehdejší ministr školství pokoušel v parlamentu prosadit školskou reformu. To se mu nepovedlo asi proto, že do svého návrhu zařadil i zrušení víceletých gymnázií a selekci dětí podle inteligence. O dvacet let později vypracovala ministryně školství Petra Buzková návrh, který obsahoval i Rámcový vzdělávací program pro základní školy. Tento předpis prošel a nyní začal platit v praxi. Letos to bude asi jen na zkušenou, protože je povinný jen pro první a šestou třídu základní školy.
A co je vlastně záměrem programu?
Ve školním prostředí by měla vládnout pohodová a přátelská atmosféra, kde by se rozvíjela komunikace mezi učitelem a žákem a zároveň spolupráce žáků ve skupinách. Žák už se nebude bezmyšlenkovitě biflovat matematické vzorce, ale měl by využívat více kreativního chování nebo kritického myšlení.
Vzniknou i nové předměty. Jedním z nich má být Člověk a příroda, jehož jádro tvoří přírodopis, zeměpis, chemie nebo fyzika. V dalších předmětech by se učitelé měli zaměřit na výuku globálních problémů či sociálních aspektů společnosti.
Problém však nastává nyní, kdy si každá základní škola musí sama vypracovat svůj vzdělávací program a kde by měla uvést, jakým způsobem bude pracovat s žákem a které metody použije. Ministerstvo školství vytvořilo řadu publikací, výukových materiálů, internetových stránek a výukových konferencí, ale podle mého názoru si většina škol s touto reformou nebude lámat hlavu a do svých stálých učebních plánů a osnov zavede jen několik kosmetických změn. Sami to všichni jistě známe z předmětů typu rodinná a občanská výchova, v nichž nám učitelé vysvětlovali podstatu zrození nového života, principy Evropské unie, základy vaření nebo důležitost civilní obrany.
V mnohých školách ale již dnes funguje podobný vzdělávací systém, je to takzvané daltonské školství. V České republice jsou s tímto výukovým programem nejdále v Brně, kde fungují již čtyři školy, jež se řadí do mezinárodní sítě Dalton.
Takovéto školy podporují tři základní principy: volnost, samostatnost a spolupráci. Žák se učí zacházet se svobodou a odpovědností. Tvoří s ostatními partnery skupiny a učí se pracovat v kolektivu.
Dítě získává zdravé sebevědomí, umí vyhledávat a zacházet s informacemi, rozvíjí vlastní tvořivost a samostatnost.
Nepřipadá vám to nějak povědomé?
V mnohých školách je dalton spíše doplňkem k tradičnímu školskému systému a základ tvoří tradiční výuka. Třeba se mýlím, ale možná právě v těchto školách se inspirovalo naše ministerstvo školství a vyhodnotilo tento způsob výuky jako ideální. Pokud je tomu skutečně tak, musíme poděkovat zakladatelům daltonského plánování u nás, protože jako každé začátky to tito lidé měli hodně těžké a jen málokdo věřil, že se podobný systém vyučování ujme.
Zdroj úvodního fota:
www.rozhlas.cz