Vojtěch Jurík alias Vhrsti uvedl v život svou nádhernou knihu Už se nebojím tmy.
Vhrsti je vynikajícím ilustrátorem s fantazií, jež ho nutí vzít do ruky i pero a vznikající knihu udělat komplet. I napsat.

„Proč to děláš?“ zazněla otázka.
„Protože mě to úžasně baví,“ odvětil originálně autor na duchaplný otazníček.

A baví se hlavně čtenáři, kterým se kniha dostane do ruky. Jak jsem se stačil všimnout, na věku příliš nezáleží. Lidé s fantazií nestačí nějak stárnout, či co. Pravda, vře to pak v hlavách věčných realistů setsakramentsky. Jejich věc. Někdo to za nás dělat musí.
Ostatní mohou svou tmu třeba vyluxovat, jak vydíme na albovém obrázku, podaném každému návštěvníku večera. Někde jsou ochotni ji i zrušit. Ruku na srdce, někdy je dobrá. Nechme to tak.

Petr Vrobel, jeden z kmotrů knihy, vyjmutí špuntu z láhve nenacvičoval. Nehorázné. Co tedy dělal celý život? Naučil se ovládat mandolinu tak, že každý posluchač je přesvědčen, že mandolina je vždy sólový nástroj. Slyšeli jsme to všichni.
Nakladatelství MF, kde se kniha narodila, je kmotr vyhledávaný. Vyznání do hlediště se každý nedočká. Od prvního seznámení s knihou jsme věděli, že to chceme dělat. A těšíme se na další dílka autora.

Když vyhledáte další práce autora, s úlevou si uvědomíte, že český comiks žije.

Vhrsti se trochu uculil. Nejsem psycholog, ale řekl bych, že na stole už mu zraje další plod z jeho zahrádky.

^{20.9.2007, křest knihy Už se nebojím tmy v ZPČ galerii v Plzni
Zdroj obrázku www: zboží. seznam.cz}