Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 18.8.2022, svátek má Helena 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13261
Komentářů: 11311


Měření



Tvůrčí muka

30.10.2007   Stanislav Rudolf   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Můj postup při psaní je už dlouho tento: během prázdnin dělám všechno pro to, abych zakopl o ten správný kámen. Přesněji: snažím se vymyslet přitažlivý titul, k němuž pak už jenom stačí napsat tři sta stránek a román je na světě!

Toho roku se mi to povedlo. „Zakopl“ jsem o titul Podzimní lži, jehož námětem měl být osud jedné mladé ženy a několika mužů, kteří... ostatně až vyjde, jistě si ho koupíte!
Jakmile začal školní rok a děti i se ženou zapadly do školy, vrhl jsem se k počítači a přímo s rozkoší vyťukal: KAPITOLA PRVÁ.
A už jsem jel!
Zatímco většina známých klasiků, jako byl třeba Balzac nebo Dostojevský psávali své knihy po nocích, až když se vrátili z flámu, já jsem ranní ptáče. Co napíši do oběda, mám... odpoledne nebo večer ani čárku. Natož v noci.
28. září jsem bylo už proto na str. 43!!!
Krásně se mi ty Podzimní lži rozjely! pochvaloval jsem si.
Jenže pak dostala naše dcera Alenka chřipku, nebo nějakou virózu. Zkrátka nemohla do školy, musela zvýšenou teplotu vyležet.
Moje žena rozhodla, že se budu o ni pochopitelně starat. -Můžeš v klidu psát, ona tě rušit nebude! utěšovala mě.-Přinesla jsem jí k posteli spoustu knížek a časopisů! Občas jenom na ni dohlédni, aby pila ten třesalkový čaj!
Souhlasil jsem, co mi jiného zbývalo...?
A teď mi, milí čtenáři dovolte, abych vám předložil stručný zápis toho, čemu se odpradávna říká v literární tvorbě tvůrčí muka.
29. září, 7:30
Jsem po snídani, ve své pracovně zapínám počítač. Sjíždím na heslo Podzimní lži a začínám svou dnešní první větu: Denisa se připravovala na schůzku s Davidem. Byl to pro ní...
7:50
Objevuje se naše Alenka oblečena jen v noční košilce, s krkem zavázaným puntíkovaným šátkem.-Tati? Promiň, že tě ruším, ale víš, co je to bandžo- džampink?
-Jo, zavrčím. -To je jak ti blázni skákají na gumě z mostu!
-Fajn! A víš, proč nemůže dělat bandžodžampink slepej?
Nevím, povídej...! pokouším se ji odbýt co nejrychleji.
-Protože by se mu pozvracel pes! triumfuje moje dcera, zatímco já čekám, že oslněna svým úspěchem, bleskově odejde.
Jenže Alenka je pořád u mne.-A tati, víš, proč nemůže skákat z mostu kostlivec?
Zase mě schází jisté znalosti.
-Nemá na to žaludek. Dobrý ne?!
-Jo, a teď se běž hezky do postele potit! skoro ji od sebe vyháním. Vrhám pohled na monitor a chci pokračovat: Byla to pro ni velká...
Vrznutí dveří a to dítě se vrací.-Co je zas?
-Chci se tě ještě na něco zeptat!
-Tak rychle...!
-Tati, byl Ježíšek klonovanej?
Obrátím se na ni a vytřeštím oči.- Jakej že by měl být?
-Klonovanej! Aspoň Kebza z naší třídy tvrdí, že byl, když jeho maminka neměla ten... intimní styk! Víš, čemu se tak říká!
-Tak trochu! přiznávám.-Víš co, Ali? Odpoledne se spolu podíváme do nějakých knih. A teď mne nech v klidu pracovat, ano? zaprosím.
Alenka plní ochotně mé přání.
A já: Byl to pro něho velký...
8:20
-Promiň, tati, už opravdu poslední! Určitě bych na něj zapomněla, když mám zvýšenou teplotu. Tak můžu? Jo, ten mi taky říkal Kebza!
Ani se po ni neohlédnu, jen bezvládně spustím ruce a poslouchám vyprávění o tom, jak prý firma Coca - cola nabídla papeži miliardy dolarů za to, když v Otčenáši slovo chléb náš vezdejší... změní na Coca colu. Papeži se nabídka zalíbila, ale protože nechtěl rozhodnout o záměně sám, svolal všechny kardinály a s miliardovou nabídkou je seznámil. Všichni prý byli pro!
Když už chtěl spokojený papež shromáždění rozpustit, vzpomněl si:-Jo, ještě něco! Nevíte někdo, kdy nám končí ta smlouva s pekárnami?!
-Konec, tati! upozorní mě dcera.-Ty se vůbec nesměješ! Nebo ti to nedošlo?!
-To druhé! přiznávám raději.
Alenka ohrne nad mým chudičkým smyslem pro humor nos a jde k sobě do pokoje.
Zadržím ji.-Počkej. Půjdu s tebou. Jen dopíšu větu!
A vyčerpaně vyťukám na svém PC: Denisa ten den nikam nešla. Tvrdla doma, seděla u postele a hrála až do oběda Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky a S kamionem po Evropě!
Pak teprve vypínám počítač.
Ano, tak i já poznavám, co jsou tvůrčí muka...!


Ukázka z knihy fejetonů "Miluji tě, vole! "
Recenze knihy:
(klikni)

Foto: vlastní, znetvořené škodolibou představou Renaty &S.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jindřiška - 30.10.2007 - 12:10

z vrozené škodolibosti přeji takové poznáná každému muži na vlastní kůži. ženám se pak těžko vysvětluje, že ta dovolená (tzv. mateřská) se dá skloupit s čímkoli snadno a lehce.
Ps. ale nic ve zlým, fandím vám. kolik máte dětí? nezmučí vás jejich nemoci tak, abyste se k rozepsané větě nevrátil? co bychom pak, my ženy, ve svém volném čase četly?

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.034 s