Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Čerti nejsou
Telefonní budka
05.11.2007 Jiřina Krucká - Valdová Poezie
Jednu z minulého století. Ach jo, to to letí.
| Když v žertu říkáš - mám Tě rád. Varuju. Jsem jenom dítě přírody, snůška citů, představ, nálezů i ztrát. A z proužků těch, pak uvážu si - mašličku, přestanu namlouvat si dospělost, mám chuť si hrát. Tak zapnu radši žehličku. A kupku sena, co ukradnu - sluníčku, obrátím ve stoh. (to, aby čas neubíhal marně) A v rohu utěrky, nechám místo srdíčku. Přes roh se omotala - šňůra telefonní. Zas nevhod zvoní. A rázem podobá se - rozbitému vajíčku. TEĎ v aparátku přeskočila - teplota. A prsty horké od placatých kapesníků, rozlévají teplo, (celou mne promiluj) ať bílý šátek zvedá - tesknota. Pak s odlitky mých výmyslů se sblíží - i tvoje teplo, vzdálený impuls, co všechno krásně - zamotá. Tam na dně pláče obarvená ponožka. Že věci mají duši - přemítám. Má jinou barvu, cosi tuší, už nebude z nich nikdy pár. Víš, pohladím je, a žehličkou pusu dám. Slíbím, až zas smysly ztratím, že zbude v koši stejný pár. A POTOM Vypnu žehličku, rozvážu mašličku, co v žertu říkáš - nevnímám. Sluchátko pokládám, nevhod už nevolám, přes šňůru zkroucenou srdíčku prostor dám. Já, na nohou mám totiž - nový ponožky! Tu barvu z dětských tepláků, - tu znám. Novým klíčem snář svůj odmykám. Je pozdě. Půjdu spát. Možná zítra, už se dovolám. Podle přání, co v myšlenkách si často - promítám. A prvosenek lístky v příkopě si počítám. Má-nemá-má-nemá hele - a nesměj se, to se nedělá. Má-nemá-má-nemá hmm, až po uši. A nesměj se, to se nesluší. Když budce zpovědnici hřích svůj odevzdám - a nečekám odpustky. |
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Bohumír Musil - 6.11.2007 - 8:30
Re na Telefonní budku
usedám na schody
v ruce utržené sluchátko
k volání mám důvody
cítím se sám, děvčátko
na druhé straně spojení
pilná jsi jak včelička
ty připravuješ se k žehlení
při mluvení nahřívá se žehlička
prsty máš horké od látky
nás dělí dálka, sbližuje stesk
tys princezna má jak z pohádky
stýská se, v očích mám lesk
v náručí chci tě zas políbit
vrátím se brzy, mé slovo měj
pak můžeme srdce přežehlit
půl páru zatím do postýlky dej
Několik posledních článků v rubrice Poezie
Setkání
Slunce na besedě
Když ne do března...
Lípa v nás
KŘÍŽE HORSKÝCH OSAD
TAJEMSTVÍ
Domov na míru - nová sbírka
Někde v nás
Ukrajinské hroby
ZA BABÍHO LÉTA (rondel)
Memento zhouby
Balada o dvou hlasech
Zůstává...
Pochoutka
Ve tvém objetí
Probuzení
Vjem
Mysl
Nemuset do klícky
Stesk
Další články v rubrice Poezie
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.