Těm, komu při vyslovení vět: „Všechny řitě světa i ta má“, nebo „Erekce, Ejakulace, Exhibice a další příběhy“ okamžitě v mozku naskočí jméno Bukowski, lze pogratulovat. Vyznají se v literatuře. Nyní si k těmto větám zapamatují ještě: „Nejkrásnější ženská ve městě“. Nejde o nic jiného, než název knihy tohoto skrz naskrz prohnilého autora oplzlých próz.

Charles Bukowski proslul coby pisatel více než šťavnatých dílek, která povětšinou inspirují vlastní zážitky. Ani Nejkrásnější ženská ve městě není jiná. V mnoha povídkách se otáčí za dobou, kdy se topil v alkoholu a cestoval jako vandrák od města k městu. Pít začal mlád a nikdy, až do své smrti roku 1994 nepřestal. Rovněž nelže ani pověst nenapravitelného sukničkáře, kterou si léty vydobyl. I proto se celé dílo skládá ze dvou pilířů: ženské a chlast.

Základním stavebním kamenem povídek zůstává přímá řeč. A pěkně peprná, slušným dívkám dobré výchovy proto nelze knihu vůbec doporučit. Tentokráte dokonce vydavatelé označují publikaci coby nejchlípnější ze všech, které od Bukowského doposud můžeme v češtině číst. Dle jeho zaznamenaných slov pochází prý z období, kdy byl nezaměstnatelný a živil se páskami do psacího stroje. Evidentně si jich pár od úst utrhl.

Od povídek běžných životních strastí a slastí, ve kterých se podíváme do hospody, nevěstince a dokonce i nemocnice, kde trávil i v reálném životě autor nějaký čas (praskl mu nadměrným pitím piva a whisky vřed a málem vykrvácel) se dočteme i k fantaskním prózám, které lze označit bez přehánění za úchylné science-fiction (povídka &Sukací mašina).

Zrcadlem osobního života zůstává nejen prostředí podprůměrných dělnických fabrik, ve kterých Charles často na pár dní do úmoru pracoval (než ho vyhodili, neboť jednoho dne do práce vždy nepřišel), ale i vztah s otcem, který ho jako malého mlátil za každou maličkost a vzájemně se nenáviděli. I přes to mu daroval krev, aby zachránil jeho promarněný život.

Své místo mají v próze i ženy. Možná, že toto místo je tím nejvýraznějším, na které narazíme. Jde o dívky i ženy hubaté, ostré jako nabroušený nůž, často nešťastné, ale téměř vždy s otevřeným klínem. Prostitutky, nymfomanky i obyčejné holky. Hubené i při těle, Bukowski bral všechny. Ostatně, proti prostituci ani nic namítat nemohl – obličej měl po pubertě zhyzděný velikými vředy a o panictví přišel právě s prostitutkou.

Zajímavost: Nejkrásnější ženská ve městě vychází v českém překladu poprvé.

^{Charles Bukowski, Nejkrásnější ženská ve městě
nakladatelství Argo, 2007
Zdroj foto: www.argo.cz}