Obracím bílé stránky, poseté barevnými, drobnými plastikami, objekty, jež tvoří pro své potěšení mistr Vladimír Preclík. Velikost díla nespočívá v jeho velikosti: „Malá soška je jako malá žena. Jsou v ní ukryty vlastnosti té velké. Malá soška může mít v sobě monumentality víc než kamenná na mostě, dá se s ní těšit líp než s tou na mostě,“ tvrdí jejich tvůrce. Možná spíše otec. S velikou láskou do těch dřevěných drobků zakódoval, zaklel, uzavřel tajemství o veliké pravdě. Aby hned zpočátku nic nevyzradily, stavěly se mlčenlivými, tajuplnými, neproniknutelnými, zavázal je mnohobarevnou stuhou. Vypadají náhle jak masky na karnevalu, za vnější fasádou lépe skrývají, co říci nesmí. Ale protože ani začarovaná princezna nespí na věky, pomalu tají, ošívají se, ale slova z nich začínají padat. Zpočátku pomaloučku, potichu, neslyšitelně jako černá kočka proplouvá tmavou nocí. Ale i ji jednou zasáhne studený jiskřivý paprsek měsíce. Na chvíli odhalena, strne...mňoukne a je po tajemství. Sošky se pořád drží, klamou tělem, barevná kamufláž může značit cosi jiného. Ale jako kočku zradil měsíc, i zde slupky pukají pod okem, duší člověka. Mistr jim dal do vínku smysl, zastřel ho symboly, ozvláštnil metaforou. Zašifroval.. ale naštěstí touha po poznání, vlastní každému, dokáže dešifrovat, smyčky metafory rozvázat, symboly rozestřít do roviny, vyložit si je po svém. A jaké štěstí, může tak činit svobodně, dle svých představ a nálady, zcela odlišně od vedle stojícího přítele. A co víc, třeba úplně jinak, než jim vepsal do vínku velký mistr.

Asi v tom je největší přínos umělecké tvorby. Byť jeden objekt, v mnoha jedinečných vysvětleních a poznáních, násobí svou existenci, stává se jedinečným pro miliony. Co víc si přát?

Padesát objektů poznává i druhý protagonista knížky, Vladimír Just. Jde cestou opačnou než výtvarník, nahlíží pod vnější tvary, dobírá se podstaty. Své podstaty. Hraje si se slovy stejně úchvatně, jako mistr Preclík s tvary. Ale oba ještě nechávají prostor čtenáři, či prohlížeči? Jak se vlastně nazývá ten, který může číst očima, ale i rukama, čichem nebo sluchem, neboť to vše tato imaginace krásna dokáže, dovoluje. Tak ať už budete číst nebo jen tak koukat, přenesete se tam, kam právě zatoužíte a nebude to jen planá iluze.


^{Preclík Vladimír, Just Vladimír: &Sifra mistra Vladimíra
Nakladatelství PASEKA v roce 2007
Foto obálky: paseka.cz, foto autorů: J. Kodíčková}

V knihkupectví U Fišera oba protagonisté svou knihu představili veřejnosti: