Je jistě pravda, že svými činy a kousky, ale i řečmi toto své neodolatelné image po celý život intenzivně vytvářel, posiloval, až se v něm sám utopil. Současníkům totiž trochu uniká, že ten obletovaný muž nestrávil planý život v náručí a posteli krásných dam, ale že se jednalo o kultivovaného muže s širokým duševním rozhledem, který dokázal svých znalostí s lehkostí rokokového kavalíra vy(zne)užívat. Budiž dodána i jeho vlastní slova: „Jsem vášnivým milovníkem pravdy. Dokonce natolik, že jsem někdy napřed musel lhát, abych lidem předvedl půvab pravdy.“ Nebo: „Nikdy jsem se nerozpakoval podvádět hlupáky. Jsou nestoudní a domýšliví! Je povinnost inteligentního tvora klamat je.“ Zajímavý je i jeho vztah k pěnězům: „Klamem jsem získal i peněžní částky... použil jsem je, abych si opatřil zábavu. Kdybych byl dnes bohatý, mohl bych se cítit vinen. Ale já nemám nic, vše jsem promrhal – to mě utěšuje a ospravedlňuje. Peníze jsou určeny na hlouposti - kdo je vydá za své bláznovství, neodnímá jim jejich smysl, naopak jim ho dodává.“ Sympaticky svérázný muž!

Giacomo Girolamo Casanova se narodil 2. dubna 1725 v Benátkách do herecké rodiny, záhy ho vychovávala babička. Kromě soustavného studia rozkoše a lásky vystudoval práva. Chtěl se stát knězem, ale osud ho postrčil i jinými směry – psal knihy, zajímal se o medicínu, magii, hrál na housle, působil jako špión i diplomat, hodně cestoval, pohyboval se v šlechtických kruzích, kam tak zoufale chtěl patřit. 4. června 1798 umírá v Duchcově, kde je také pochován.

Předtím ještě stačí napsat proslulé Paměti. Píše je ve francouzštině, svou mateřštinu považoval za prostinkou a nedostačující, od francouzského jazyka si sliboval větší popularitu díla. Chtěl je vydat, ale chaos napoleonské éry jeho tužby pozastavil. Teprve v klidnější době jeho příbuzný nabídl text německému nakladateli Brockhausovi. Ten po překladu patrně omdlel z otevřenosti líčení, ale vycítil zisk. Očistil je od pikantností a v roce 1822 v Lipsku vydal. Mnohem později získal původní text francouzský editor, jenž mu ponechal původní jiskřivý náboj, a tak vzniklo vydání, jemuž se říká originál, i když se jedná o vydání v pořadí druhé. Skvostné dílo, literárně zvládnuté, ale ocení ho znalci a ti, kteří umí lépe hospodařit s časem. Pro uspěchaného současného čtenáře Paměti přeložila a převyprávěla Hana Primusová. Text zkrátila, ale vytěžila z něj to nejzajímavější. Podařilo se jí zachovat jiskrné podání autora, přiblížit ho nejen jako schopného literáta, ale i zvídavého člověka se smyslem pro humor. Knihu organicky doplňují litografie a pastely Petra Faltuse.

Oba autoři se zúčastnili křtu knihy, jejímž kmotrem se stal herec Karel Dobrý. Ten také navnadil četbou lechtivé kapitolky budoucí dychtivé čtenáře. &Sťastný start knize popřál i hudebník Ivan Hlas se svým Triem.


^{Giacomo Casanova, Paměti
Nakladatelství XYZ v roce 2007
Foto obálky a ze křtu: archiv nakladatelství XYZ}