Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 26.4.2019, svátek má Oto 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 502
Publikovaných článků: 12625
Komentářů: 10835


Měření



Nikos Petros Kuluris - Lidé, mějte se rádi!

27.10.2003   Michaela Mazancova   Hudba   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Nikos se narodil 16.1.1981 v Jeseníku. I když je to tedy jakoby Čech, povahou, myslím i zjevem (dovoluji si říci je Řek jako poleno). A kdybyste se ptali, odkud že tohoto mladíka znáte, stojí za saxíkem v populární skupině Kryštof. Tak kuk pod pokličku...

Jste původem Řek, co tedy zapříčinilo váš život v Čechách?
Mí prarodiče. Chocni. V helenské zemi bylo v minulem století mnoho násilí. Mé prarodiče vyhnala válka ze země. Jelikož většina Řeků utíkala do zemí tehdejšího Sovětského bloku, vybrali si zrovna Československo, kde se i usadili ve městě Jeseník, tam nás svého času žilo spousty a dodnes je Krnov, což je okresní město, hlavní řecký město v Česku a je zde velmi početná aktivní řecká obec.

Jak jste se vůbec dostal ke Kryštofům?
Naprostou náhodou. Když mi bylo asi 16let, hledali kluci saxofonistu a já tehdy hrozně snil hrát na saxofon v některé kapele. Vzal jsem futrál a šel na jejich zkoušku. Jenomže do té doby jsem nikdy na saxofon nehrál a tak jsem se dlouho neohřál a později jsem musel kapelu opustit, abych se tam za pár let vrátil. Teď už jsem s kapelou něco kolem 4 let.

Kdy vás okouzlil saxofon? Ovládáte "jen" saxík?
Saxofon byl pro mě od malička královský nástroj, od malička jsem snil, že bych se ho jen dotkl. Později mi můj Papa jeden obstaral, jenže byl na mne tolik složitý, že jsem neměl ani chuť se do něj pustit a začít cvičit. Nakonec jsem potkal člověka, který se stal mým učitelem a doposud jsme velcí přátelé. Možná to bude znít přehnaně skromně, ale já si stále myslím, že neovládám saxofon. Pro mě to je stále poznávání a dlouhá předlouhá cesta, kterou postupně kráčím. Mimo saxofonu mam doma i elektrické piano, na kterém si pro sebe skládám, ale o nějaké zručnosti neni ani řeč.

Studoval jste v Nice a v New Yorku.. To zní krásně. Jak dlouho jste tam studoval? Máte nějaké zajímavé vzpomínky na toto období?
Chichi, tak abych dal věci na správně místo, nikdy jsem v zahraničí nestudoval hudbu, i když, jak se to veme. Nejprve jsem odjel do USA, kde jsem 3 měsíce pracoval, abych si vydělal na nějaký základ ke studováni na jazzové škole. Nakonec mi kluci psali, že budeme možná vydávat desku, tak jsem si koupil nástroj a vrátil se domů. Nicméně pobyt v této zemi mi dal co do života snad nejvíce. Když se procházíte na Manhattanu a z jednoho obchodu na vás hraje pravá kubánská hudba a z druhého jazzová, cítíte tu atmosféru města, kde se mísí veškeré světové styly. Večer jsem chodil do klubů a koukal na jazzové hráče, které mám doma na cd nosičích a jsou pro mě velkými vzory, mohl bych s klidem říct, ze jsem v tu chvíli i studoval, neboť něco takového tady nevstřebáte jen tak lehce. Do Nice jsem jel za svou tehdejší přítelkyní, která ve Francii studuje a jelikož tam tehdy byl i jazzový festival Nice Jazz Festival, využil jsem toho. Navíc moře a horké počasí přímo miluji, takže jsem se tam cítil jako doma.

Zdá se, že jste jediný (jediný, který to zveřejní na netu) člen kapely, který je duchovně založen. V co vlastně věříte? Jak jste se k těmto náboženstvím dostal?
Víte, to je zvláštní. I přesto, ze je Ellada (Recko) silně ortodoxně věřící, naše rodina byla vždy silně ateistická. Jak jsem tak poznával život a nabíral zkušenost, začal jsem čím dal tím více být znepokojený okolním světem a taktéž i sám sebou. To mne přimělo k tomu, abych si pokládal přirozené existenční otázky, na mnohé z nich si nejsem stále s odpovědmi jist. Začal jsem proto číst spoustu literatury o hinduismu, budhismu, taoismu ale i různých světových politiků a knihy o odlišných životních cestách. Toto vše jsem si zpracoval a vytvořil si svou vlastni vnitřní víru. Ať už vím to zni jakkoliv pošetile, má víra je vcelku jednoduchá, věřím totiž v lásku k lidem, která vyvěrá ze srdce. Samozřejmě, cesta neni vůbec tak jednoduchá, jak se zdá na první pohled, neboť musim nejprve já sám krůček po krůčku najít svůj vnitřní klid a tím zhasit ten silný oheň, který ve mně, přirozeně jako u každého jižana, velmi silně hoří. Ceká mne dlouhá cesta a vůbec neříkám, že zrovna ta má je správná, jen se snažím udělat sebe lepším a pak i tím přispět k lepší společnosti.

Brouzdáte po internetu nebo vám na něj ani nezbyde čas?
Mám doma internet a musím říct, ze tu a tam na něm brouzdám. I když se mi to moc nedaří, snažím se od toho spíše odpoutat.

Máte nějaké nesplněné přání?
No jeeeje, mám jich spoustu. Pár z mých dřívějších přání se mi již splnilo, ale nová přání stále a stále chodí. Přál bych si, aby se lidé opět začali zajímat o věci jako je kultura, duchovno, poznání a začali mít radost z každého dne, který přijde. Toto je věc, co mne asi nejvíce trápí, možná i proto sním o tom, že si jednou koupím svůj domeček na Krétě, odkud pochází náš rod, a tam budu skromně žít.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Lenka Čepková - 31.10.2007 - 17:41

Úžasný člověk
Nejenom, že je Nikos Petros úžasně krásný, ale je taky neuvěřitelně inteligentní a uvědomělý. Myslím si že na naší populární scéně takoví lidé chyběli díky za něj...

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0563 s