ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 19.4.2024, svátek má
Rostislav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Nemáme nic nežli tuhle chvíli
13.12.2007 Petr Šafránek Společnost
Nastává čas adventní, čas Vánoc. Čas milejších vztahů, lásky a obdarovávání. Proč přijde ale většinou jen na Vánoce? A jak vlastně můžeme charakterizovat čas?
Nastává čas Vánoc a přijde čas novoroční. Vánoce nám přinesou radost, zejména v dětských očích, rodinné sešlosti a těm, co žijí sami, alespoň krásné vzpomínky. Pro osamělé platí obzvlášť citát Jamese Barrieho: „Bůh nám dal vzpomínky, takže se můžeme těšit z růží i v prosinci.“ Bůh také učinil dobře, že stvořil přátelství. Platí, že přátelé jsou andělé, kteří nás zvednou, když nám upadla křídla a nemůžeme dál. Tak se těšme z těch krásných chvil, které si můžeme za pomoci rodiny, přátel nebo i sami vytvořit.
Ať pro nás platí: pokoj lidem dobré vůle. Nakonec i těm bez dobré vůle, třeba se polepší. Na Vánocích vidím jedinou chybu – že přichází s tou svou krásnou atmosférou jen jednou za rok. Jsme při nich okázale laskaví, láskyplní a dáváme dárky.
Proč neprožívat takovou sváteční náladu častěji? Proč nevěnovat dárek hned, když ho koupíme? Vždyť radost můžeme dávat i ve všední den. Přitom žádný den nemůžeme považovat za všední, každý je dar. Nevíme dne ani hodiny. Proto si važme každé chvíle a rozdávejme radost, když můžeme.
Zamyslel jsem se nad Časem. O té jeho zvláštnosti - údajně plyne a měří všem stejně. Přitom se chová krutě, když někomu poskytne třeba jen osmnáct let života. Je asi špatný počtář. Co vlastně Čas je? Existuje nebo ne? Lze ho popsat jako chod vesmírného stroje, který člověk nemůže pochopit a uchopit? Myslím si, že má mnoho společného s větrem. Vane a nedá se chytit. Teď je a za okamžik už pádí dopředu. Oplývá pomíjivostí.
Líbí se mi náhled Dana Millmana: „Čas je paradox rozprostírající se mezi minulostí a budoucností, které vlastně neexistují nikde – s výjimkou naší vlastní mysli." Představu času ovlivňuje konvence myšlení a jazyka, jedná se o společenskou úmluvu. Pravda sahá hlouběji: nemáme nic nežli tuhle chvíli.
Z toho vyplývá, že každý okamžik je nevšední a vzácný. Víte, jak zní - podle mne -nejhorší věta a to zejména vůči dětem? „Nemám na tebe čas!“ Jako návod ke spokojenému životu beru radu Margaret Bonnanové: „Existuje jen jediná možnost, jak žít šťastně: základem je prožít si chvilku po chvilce." &Stěstí a lásku můžeme dávat v každé chvíli, i když je sami nemáme.
Rok 2008 můžeme dopředu nazvat reformátorský. Přinese plno změn. K čemu povedou, to se teprve ukáže. Teď zhřeším oproti optimismu paralelou totalitního vtipu o Vánocích. „Jaký bude rok 2008? Průměrný. Horší než loňský, ale lepší než příští.“ Taky mi z reforem tuhne úsměv jako vám. Světlá budoucnost nám byla slibována, co jsem živ. V souvislosti s očekáváním reforem se s vámi podělím o zážitek, jak lidé reagují.
Odehrálo se v jistém hypermarketu v sobotu 17. listopadu. Jeli jsme na obyčejný sobotní nákup. Polovina obchodu až po pokladny ucpali lidé s vozíky plnými nákupu ve frontách na placení, a tak uličkami nešlo vůbec projet. V zájmu zachování duševního zdraví jsme nákup vzdali. Moc mě mrzí, že jsem neměl foťák na dokumentární snímek, jak se lidem u nás špatně žije.
Vždy se zabývám společenskými vztahy a morálkou. Dnes mám pro vás jen mikropovídku Stanislava Rudolfa "Super zdvořilost": V přeplněné tramvaji pustil student starší ženu sednout. Žena překvapením nad tou zdvořilostí omdlela. Když se probrala z mrákot, studentovi za jeho ochotu poděkovala. Něco tak neskutečného mělo za následek, že sebou o zem švihl v šoku on. No, není to krásné?
Nakonec krásné slovenské úsloví: „Chýba vám šťastie? Uchmatnite si ho!“
Přeji vám pohodové a usměvavé vánoční svátky a rok 2008 plný štěstí, zdraví a lásky.
Převyprávěný fejeton Stanislava Rudolfa pochází z knihy "Miluji, tě, vole!"
Zdroj fotografie: hracky-tis.cz
Ať pro nás platí: pokoj lidem dobré vůle. Nakonec i těm bez dobré vůle, třeba se polepší. Na Vánocích vidím jedinou chybu – že přichází s tou svou krásnou atmosférou jen jednou za rok. Jsme při nich okázale laskaví, láskyplní a dáváme dárky.
Proč neprožívat takovou sváteční náladu častěji? Proč nevěnovat dárek hned, když ho koupíme? Vždyť radost můžeme dávat i ve všední den. Přitom žádný den nemůžeme považovat za všední, každý je dar. Nevíme dne ani hodiny. Proto si važme každé chvíle a rozdávejme radost, když můžeme.
Zamyslel jsem se nad Časem. O té jeho zvláštnosti - údajně plyne a měří všem stejně. Přitom se chová krutě, když někomu poskytne třeba jen osmnáct let života. Je asi špatný počtář. Co vlastně Čas je? Existuje nebo ne? Lze ho popsat jako chod vesmírného stroje, který člověk nemůže pochopit a uchopit? Myslím si, že má mnoho společného s větrem. Vane a nedá se chytit. Teď je a za okamžik už pádí dopředu. Oplývá pomíjivostí.
Líbí se mi náhled Dana Millmana: „Čas je paradox rozprostírající se mezi minulostí a budoucností, které vlastně neexistují nikde – s výjimkou naší vlastní mysli." Představu času ovlivňuje konvence myšlení a jazyka, jedná se o společenskou úmluvu. Pravda sahá hlouběji: nemáme nic nežli tuhle chvíli.
Z toho vyplývá, že každý okamžik je nevšední a vzácný. Víte, jak zní - podle mne -nejhorší věta a to zejména vůči dětem? „Nemám na tebe čas!“ Jako návod ke spokojenému životu beru radu Margaret Bonnanové: „Existuje jen jediná možnost, jak žít šťastně: základem je prožít si chvilku po chvilce." &Stěstí a lásku můžeme dávat v každé chvíli, i když je sami nemáme.
Rok 2008 můžeme dopředu nazvat reformátorský. Přinese plno změn. K čemu povedou, to se teprve ukáže. Teď zhřeším oproti optimismu paralelou totalitního vtipu o Vánocích. „Jaký bude rok 2008? Průměrný. Horší než loňský, ale lepší než příští.“ Taky mi z reforem tuhne úsměv jako vám. Světlá budoucnost nám byla slibována, co jsem živ. V souvislosti s očekáváním reforem se s vámi podělím o zážitek, jak lidé reagují.
Odehrálo se v jistém hypermarketu v sobotu 17. listopadu. Jeli jsme na obyčejný sobotní nákup. Polovina obchodu až po pokladny ucpali lidé s vozíky plnými nákupu ve frontách na placení, a tak uličkami nešlo vůbec projet. V zájmu zachování duševního zdraví jsme nákup vzdali. Moc mě mrzí, že jsem neměl foťák na dokumentární snímek, jak se lidem u nás špatně žije.
Vždy se zabývám společenskými vztahy a morálkou. Dnes mám pro vás jen mikropovídku Stanislava Rudolfa "Super zdvořilost": V přeplněné tramvaji pustil student starší ženu sednout. Žena překvapením nad tou zdvořilostí omdlela. Když se probrala z mrákot, studentovi za jeho ochotu poděkovala. Něco tak neskutečného mělo za následek, že sebou o zem švihl v šoku on. No, není to krásné?
Nakonec krásné slovenské úsloví: „Chýba vám šťastie? Uchmatnite si ho!“
Přeji vám pohodové a usměvavé vánoční svátky a rok 2008 plný štěstí, zdraví a lásky.
Převyprávěný fejeton Stanislava Rudolfa pochází z knihy "Miluji, tě, vole!"
Zdroj fotografie: hracky-tis.cz
Komentáře čtenářů
Reakce k článku
Od: Lucie Kunešová - 14.12.2007 - 18:01
Nádhera!
Tohle je krásný článek a moc pravdy v něm! Lehce kousavě a strašně laskavě ukazuje dnešní dobu a svět....Jo jo!!
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Tajemství ohrožených rostlin v Troji
Dětský ráj v srdci Prahy? Lvíčkov!
Lucie Bílá dostala speciální narozeninový dárek
Butky Park zahajuje sezónu
Surfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
42 vteřin umění v metru!
Nečtení jako problém
Birgusovy kontrasty
Málem se oženil s dcerou bači a touží po dobrodružství
Konopí na rozcestí
Program Rock Café v dubnu
Na XVII. všesokolský slet? Sokolové mají i tramvaj!
Parkinson alias Jak pomáhá hluboká mozková stimulace?
Ridina Ahmedová, její Tělo a její Sádlo
Máj se vrací
ČTYŘI PÍSMENA
FOTOPOSTŘEHY: Moje barevná dieta
Inkontinence u nás trápí až 40 % lidí, přesto je stále tabu
Canon jako první v laboratoři zachytil rozmnožování mořských korálů
Bydlení snů? Ne vždycky! Překvapivé netradiční reality
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.