Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 11.12.2023, svátek má Dana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 509
Registrovaní čtenáři: 524
Publikovaných článků: 13633
Komentářů: 11402


Měření



Osudová chyba

03.01.2008   Adriana Šindelářová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

O velké lásce a těžkém rozhodnutí.

1.část
Ležím, dívám se do stropu a doufám, že v něm najdu odpověď na otázku. Na těžkou otázku, která mi uvízla v mysli a nechce se mě za žádnou cenu pustit – „Mám jít už konečně svou cestou a nebo o tobě dál snít?“ Chci být součástí tvého života, ale ty ve svém srdci chováš už někoho jiného. Někoho, kvůli kterému jsi mě opustil. Proto se s tebou nedokážu bavit, aniž bych nenavázala na naši minulost a aniž bych tím nerozpoutala hádku. S lítostí si tento fakt uvědomuji a s nekonečnými minutami zapomínám na své myšlenky a problémy.
Přes celý den si na tebe nevzpomenu. Však okolo je plno věcí, které na tebe ukazují. Vyhýbám se jim. Nechci smutnit. Už tak je vůbec těžké přestat myslet na ty chvíle, kdy jsme byli spolu.
S koncem dne opět přichází i konec té pozitivnější nálady. Když ulehám a dívám se z okna ven na vycházející měsíc a jasné hvězdy, opět se mé myšlenky vrátí. I v krátkých snech mě doprovází. Já však většinu noci probdím a snažím se vzpamatovat. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc chci začít od začátku a zapomenout na tebe. Najednou a konečně přišel zlom a já si uvědomila, že jiná cesta není. Musím se tě zbavit.

2.část
Druhý den se probouzím a mám pocit, že jsem někdo jiný. Přes noc jsem se změnila. Rozhodnutí padlo. Vydám se svou cestou. Ten den byl krásný a já se nemusela nikomu a ničemu vyhýbat. &Sla jsem doopravdy svou cestou. Večer se stal ještě lepším. S příjemnou únavou jsem totiž lehla do postele a usnula, aniž bych si vzpomněla na smutnou minulost. Sice se mi zdál sen, ale nebyl vůbec smutný. Byl však něčím zvláštní. Byl o mě a o někom s tvou tváří, však s jiným jménem. Neustále jsem toho člověka potkávala a on se na mě vždy usmál. Hned ráno jsem si ten sen zkoušela vysvětlit, ale nedávalo mi to smysl. Bylo už docela pozdě, tak jsem ho hodila za hlavu a raději vstala. Opět nastal bezstarostný den plný zážitků. Otevřela jsem se světu a svoji novou stránku jsem chtěla oslavit s kamarády. Byl to vskutku úžasný den. Akorát mě zarazila řeč jedné z mých kamarádek. Mluvila o tom, že zná tu dívku, kterou chováš v srdci. Nemohla jsem uvěřit svým uším, když mi oznámila, že s někým chodí už nejméně rok. Problesklo mi hlavou – „Co když jsi to ty? Chodil jsi se mnou a zároveň s ní a pak, když málem odhalila pravdu, nechal jsi mě?“ Uchvátil mě šok a já si to s tebou hodlala vyřídit. Zlost ve mně přímo bublala. I když jsem už skoro zapomněla na tebe, tvoje telefonní číslo se mi vybavilo rázem. Ihned jsem popadla mobil a vzápětí jsem psala krátkou, ale výstižnou SMS. Prsty reagovaly rychleji než předtím, až mě to udivilo. Zpráva se však odesílala nesmírně dlouho. Zdálo se mi věčnost, než přišla odpověď. Ani jsem to nečetla, počítala jsem, že budeš souhlasit. Bleskurychle jsem se oblékla, pak jsem teprve svým přátelům oznámila, co se bude dít. Na jejich reakci jsme také nečekala a vyrazila ze dveří jak splašený kůň.

3.část
Běžela jsem a vůbec se neohlížela. Vyčerpání na mě vůbec nebylo znát. Utíkala jsem, co mi nohy stačily a když jsem po pár minutách dorazila na domluvené místo, udeřil další šok. Nikdo zde nebyl. Teprve pak jsem si vzpomněla, že jsem se ani nepodívala na tvou odpověď. Se zlobou, ale i s lítostí jsem z kapsy vylovila mobil a podívala se. Otočila jsem se a vracela se zpátky. Dočítala jsem poslední řádky. V tu ránu jsem z místa opět vystřelila jako šíp a běžela o několik set metrů dál. Napsal jsi mi, že se sejdeme, ale jinde. Tam už jsi opravdu stál. Vůbec jsem nečekala na tvůj pozdrav a rovnou jsem ti začala promlouvat do duše: „Ty jsi s ní byl už dávno viď?“ Podíval ses na mě a udiveně ses zeptal: „Prosim? O čem to mluvíš?“ Přišlo mi, že ze mě děláš blbce a rozohnila jsem se ještě víc. Stále jsem tomu nechtěla věřit, protože jsem znala tvoji povahu a ty bys nebyl schopný někoho podvést a pak ho ještě ponižovat. Radši jsem se tedy uklidnila a klidným hlasem pokračovala: „Ta holka, kvůli který to mezi náma skončilo. Ty jsi s ní byl i v tý době, kdy jsme spolu byli i my dva, viď?“ V tvém výrazu se objevil velký otazník. Zdálo se, že chápeš, o co mi jde. Nebyl jsi ale schopný to rozumně vyjádřit: „Víš... ono... já... není to, jak se zdá.“ Nastalo ticho a já sklonila hlavu. Chystala jsem vyzvídat, jak to teda je, když jsi najednou začal mluvit: „Sice nevim, o čem právě mluvíš, ale já s ní nikdy nic neměl. Lhala mi, že je sama, ale přitom už dávno někoho měla. Zjistil jsem, že ona není ta pravá a že s ní už nechci nic mít.“ Pochopila jsem to. Dávalo to smysl. Už jsem nechtěla nic vědět. Všechno se vyřešilo a já se zase chtěla vrátit domů. Chystala jsem se ti omluvit a rozloučit se, když ty jsi pokračoval: „Zjistil jsem, že jsem udělal chybu, když jsem tě kvůli ní opustil. Vim, že to říkám dost pozdě a jenom pevně doufám, že mi dáš novou šanci.“ Ztuhla jsem a myšlenky se mi zamotaly do uzlu. Teprve teď mi došlo, co mohl znamenat ten sen. Nevěděla jsem, jak mám reagovat. Někde uvnitř jsem cítila, že bez tebe nedokážu žít a že tě stále miluju. Rozum mi ale říkal, že už ti nemám tolik věřit, když jsi mě opustil. Už jsem počítala, že budu žít jiný život. Neuměla jsem se rozhodnout. Zmohla jsem se jen na dvě slova: „Já... nevím.“ Doteď sis myslel, že nebudu proti, ale teď jsi začal mít strach, že tě odmítnu: „Prosím, dej mi šanci udělat tě šťastnou. Když budeš šťastná ty, budu i já.“ Tím jsi mě dostal. Srdce se mi málem zastavilo a šly na mě mdloby. Nedokázala jsem se ale už vrátit do minulosti, chtěla jsem žít novým stylem. Novým životem, kde ty nebudeš. Zašeptala jsem: „Promiň mi to, ale už to nejde. Je už pozdě. Promiň.“ Měla jsem skleněné oči a můj hlas poskakoval. Bylo mi do breku. Myslela jsem, že to nezvládnu. Tys ale věděl, že už tak je to pro mě těžké. Vzal jsi mě za ruku a řekl: „Chápeš, že já tě miluju? Odpusť mi to. Vím, co teď prožíváš.“ Já jsem tě umlčela a spustila své: „Já ale nevím co chci. A nechci se rozhodnout špatně. Pochop to, prosím. Potřebuju čas.“ Slzy mi tekly po tvářích a já si je nestíhala ani utírat. Tys pochopil, že už nejde nic vrátit, ale i tak ses pokoušel mé rozhodnutí stále nenápadně změnit: „Vím, že tvé city nezměním. A chápu, že už mě asi nebudeš chtít vidět. Zvoral jsem to.“ Na tvém hlase bylo poznat zklamání a já ti chtěla dát alespoň trochu najevo, že tě mám stále stejně ráda. Nenapadlo mě ale nic jiného, než ti říct, že mě mrzí moje rozhodnutí a také to, že ti nechci kazit život. Vylezlo to ze mě, aniž bych nad tím trochu přemýšlela. Tys pak už jen smutně podotkl: „Já už ten život dávno nemám. Zahodil jsem ho, když jsem tě opustil. A teď toho lituju.“ V tu chvíli, když jsi tohle vyslovil, jsem myslela, že se ti vrhnu kolem krku. Neovládla jsem se a políbila tě. Pak jsem se ale rozbrečela ještě víc a rozběhla jsem se směrem domů. Zavolala jsem na tebe už jen: „Já vím. Já taky. Sbohem.“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Nechala jsem tě tam stát a prakticky bez vysvětlení jsem utekla. Opravdu jsem toho litovala a bylo mi líto, že jsem se nad minulost nedokázala povznést. Trpím za to, že jsem tě opustila. Vydala jsem se cestou, ale špatnou. Ačkoli to vypadalo jinak. Sice jsme zůstali přáteli, ale já toužím po něčem jiném. Teď už na to ale nemám nárok. Byla to osudová chyba...

Zdroj obrázku: graphic123.sblog.cz
Osobní web autora: http://www.tvojevolno.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Radek Černý - 1.1.2009 - 21:06

tohle je to nejdojemnější co jsem kdy četl,úplně jsem se vžil do situace a modlil se aby to dobře dopadlo

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2023 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0489 s