Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 1.3.2021, svátek má Bedřich 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 504
Registrovaní čtenáři: 513
Publikovaných článků: 13022
Komentářů: 11216


Měření



U maminky je nám nejlépe

03.01.2008   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ten okamžik si vybavuji naprosto přesně. Přijela jsem na dánský venkov relativně krátce po „sametu“, a poprvé viděla, jak se žije ve vyspělé „kapitalistické zemi“. Nejvíc mě tehdy překvapilo, že značná část místních osmnáctiletých středoškoláků bydlela bez rodičů, případně měla alespoň samostatné apartmá v rodinném domě.

Tenkrát mi to připadalo zvláštní, přeci jen se u nás za bývalého režimu budovala uměle celoživotní vazba na rodinu, ostatně nic jiného se tehdy, krom socialismu, budovat nedalo.

Na druhou stranu s odstupem let a zkušeností vidím tento dánský model za velmi pragmatický a rozumný. Chtít chránit ratolest před nástrahami osudu až do jeho penze, lze vnímat za gesto šlechetné, leč v důsledku za mylné s někdy až tragickými následky.

Od mého dánského výletu uplynulo již 15 let, a mnohé se v naší zemi změnilo. Přestože se spousta mladých lidí, na rozdíl od dřívějška, snaží osamostatnit poměrně brzy, k dánskému ideálu máme dost daleko.

Ještě stále mnoho českých maminek totiž trpí pocitem, že by bez jejich kuchyně synáček zemřel hlady, přičemž se brání větou, za níž bych trestala: „Vždyť se u nás Ládínek, Petříček, Honzíček… má stejně nejlíp“.
Případně se vytasí s argumentem:“ Však mu u nás nic nechybí.“

Podle nedávného výzkumu GE Money Bank se Češi osamostatňují průměrně ve věku 23 let. Toto číslo potěší, už méně ale potěší další údaj, který říká, že každou pátou domácnost sdílí rodiče se svým dospělým dítkem.

V soužití odlišných generací dochází častěji ke střetům, protože každá má trochu odlišný rytmus, a především pak dospělý muž či žena jen obtížně snáší komandování rodičů. Nicméně řada Čechů se nechává komandovat dobrovolně. Přitom my ženy například máme od přírody nastaveno, že už ve věku kolem osmnácti let začínáme prahnout po osamostatnění. Někteří muži ale po něm neprahnou zřejmě vůbec.

Tak třeba můj kamarád Petr, který dosud neopustil svůj pokojíček, matčinu svíčkovou a sobotní úklid, často opakuje, že v Praze se mu vlastní bydlení ekonomicky nevyplatí. Maminka mu vypere, vyžehlí, když ve skříni nenajde čistou košili, může jí celkem legálně vynadat a matka se může strhnout. Tatínek mu ochotně zaplatí složenky na poště, vše co může, zařídí. Petr si tedy vychvaluje vysoký komfort a standard zdánlivě bezproblémového bydlení. Ale i on občas připustí stinnější stránky společné domácnosti. Ve svých třiceti musí hlásit, kam jde, a kdy se vrátí, maminka mu občas z pilnosti prošacuje oděv, či pročte poštu. Když v baru sbalí děvče, nemá si jej kam přivést, protože nahodilé známosti mu jeho stvořitelé netolerují. Nehledě na to, že ve vzduchu neustále visí konflikt.Tudíž i Petr si někdy nad půllitrem stěžuje na jinak dokonalou matku a otce, i on si někdy zasteskne, když poslouchá své osaměle žijící kamarády, kteří sice občas chodí jednom tričku tři dny, ale za to si užívají svobody a díky tomu se jim podařilo zachovat si funkční a zdravé vztahy s rodiči.

Ostatně stačí zalistovat na internetu, kde se nachází slušný počet diskusí na téma opuštění rodného hnízda. Celkem jasně hovoří příspěvek ze serveru diskuzak.cz: „Mně to osamostatnění za to stálo a prostě jsem si chtěl zařídit vlastní život co nejdřív, šel bych do toho zas. Naše mám rád, ale abych je i v dospělosti potkával každý den, to už mi fakt přijde přehnaný.“

I když zrovna v té samé diskusi narazíte na zcela opačný názor ke zmíněné problematice: „To je právě to, do čeho se mi nechce, protože to je zbytečné vyhazování peněz, sypat prachy do nájmu čili někomu za to, že tam smím bydlet a nic víc z toho. To radši jsem v našem baráku, kde nájem neplatím a když už do toho něco vrazím, jde to do mého, ne někomu jinému. Že do toho nemám moc co vrážet, je druhá věc.“

Každopádně až Petr a jemu podobní vylétnou z hnízda, změní asi na své rodiče názor, protože je začnou vnímat z odstupu, náhle vyčpí vůně nedělních obědů a dokonalý servis a zůstane jen trpká pachuť z věčných svárů a nedorozumění. Což se ale přenese bohužel na případné partnerky a partnery. Nebo se také může přihodit, že tito lidé nikdy nevyletí, a zůstanou s rodiči, kteří s přibývajícími lety přestanou zvládat roli, v níž měli fungovat už dávno jejich přerostlé děti spolu se svými protějšky.

Zdroj foto: europa.cu


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Lucie Kunešová - 4.1.2008 - 16:31

JO JO!
Výborně vystižené! My Češi jsme prostě hlavně ekonomičtí a lehce jsme i zlenivěli, proč si to nepřiznat. Snad nám tento výstižný článek otevře oči...Aspoň k přiznání, že tací prostě jsme!

Od: Renata Šindelářová - 4.1.2008 - 19:27

Jako obvykle zajímavě psaný článek.

Od: Stanislav Rudolf - 7.1.2008 - 11:51

Nedá mi to, abych k tak zajímavému článku pár řádků také nepřidal.

Jasné je snad většině čtenářů Rozhledny, že láska dospělých dětí k rodičům se zvětšuje se čtvercem vzdálenosti, která je od sebe dělí.

Dojde-li ovšem zmíněnému katastrofickému stavu, kdy mladí žijí trvale u svých rodičů, mohou nastat i situace popisované v tomto článku. Je všeobecně známo, že klidnější dny tráví s rodiči v jednom baráčku, nebo bytě, dospělá dcera se svým partnerem, než genetická tchýně se snachou. Prostě dvě, řekněme cizí ženské, pospolu.

Ta starší už jistě dávno vyměnila půvab za moudrost a teď se jí naskýtá možnost tu cizí holku, co si její milovaný syn přivedl, (nikdy nepochopí, co se mu na ní mohlo líbit!) poučovat, vychovávat, případně až sekýrovat.

A co tcháni? řeknete si třeba. Ti jsou snad ideální?

Jistě že ne! Ale nám, chlapům, obvykle většina podobných věcí a problémů zůstává volná.Vím, o čem mluvím. Žijeme s „mladými“ už skoro třicet let. Naštěstí patříme do první skupiny.

Ale rád bych si zde přečetl něco o zkušenostech těch ze skupiny B.



















ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0706 s