Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 6.3.2021, svátek má Miroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11221


Měření



Kdo tedy selhal v případu mrtvého chlapce?

04.01.2008   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tato otázka napadne asi každého, kdo se o případu Jana Rokose z médií dozvěděl. Každá strana tvrdí něco jiného a za podstatné můžeme považovat, že případné pochybení, byť s křížkem po funuse, se šetří. Na výsledky si musíme počkat a do té doby bych určitě ctila jistou základní presumpci neviny.

Každopádně celá kauza hovoří především o stavu naší společnosti, kde nefunguje ochrana dítěte tak, jak by se slušelo ve vyspělé zemi, čili státní orgány často nahrazují neziskové organizace, které se často potýkají s nedostatkem financí a někdy i odborníků, a jež v důsledku opět musí respektovat zákony platné v ČR a veškerá rozhodnutí soudu i kroky policie. Takže se tím nezřídka dostávají do začarovaného kruhu, v němž se jejich pomoc a snaha potýká s logicky omezenými pravomocemi.

Překvapuje mě rovněž i zřejmá laxnost lékařů, nevím, zda to způsobují ubíjející zásahy ze strany zdravotních pojišťoven, protože ty do celého systému péče rozdělují peníze, na což se obvykle při všech vznesených kritikách zapomíná, nebo prostá touha „nekomplikovat si život“, ačkoliv tím porušují povinnost oznámit při podezření z týrání okamžitě příslušné orgány.
Nechce se mi totiž věřit, že děti Antonie Staškové, k nimž patřil i Honzík, nikdy neviděl pediatr, že i sám Honzík nepotřeboval za dobu útěku lékařské ošetření, že by si žádný lékař u všech potomků paní Antonie nevšiml, že se v rodině děje něco špatného. Této profesní slepotě u zkušených odborníků prostě nevěřím.

Samozřejmě matky se většinou rády vymlouvají, protože i týrající matka často své dítě vlastně „miluje“, jen má trochu „neobvyklé způsoby výchovy“.
Znám to důvěrně ze svého okolí. Například jedné známé lékařka vyčinila za to, že její potomek neprospívá, laicky řečeno, trpěl skutečně nedostatečnou výživou. Ona místo toho, aby se zastyděla, a začala své dítě normálně živit, protože k tomu neměla jiný důvod než vlastní lakomství, začala paní doktorce vysvětlovat, že dítko odmítá jíst. Bohužel paní doktorka celou situaci pak dále neřešila. O nechuti této ratolesti jsem se přesvědčila tím způsobem, že u mě spořádala polévku a bramborovou kaši s kuřecím masem. Jednoduše doma baštit nebylo co…

Ovšem trestat zdravotníky za případné pochybení považuji takto s odstupem za ošemetné, myslím, že si to každý musí srovnat především se svým svědomím.

Domnívám se, že nejen v tomto smutném příběhu rovněž zapracovaly určité stereotypy, jež u nás dosud převládají. Pořád ještě se podvědomě držíme myšlenky, že maminka je vždy pro dítě ta nejlepší volba, a že maminka má pravdu. Když se něčeho tzv. na dítěti dopustí otec (občas bohužel jen ve fantazii jeho bývalé manželky), orgány činné v trestním řízení na něj pořádají honitby, za podpory ex manželky hořekující v tisku a v televizních zprávách na téma, co jí ten „syčák“ zase provedl. Když ale český otec bojuje za život dítěte, začne to všechny zajímat až po jeho smrti.

Ono se vůbec zdá, že v Čechách stále nechápeme rovná práva matky a otce podílet se na výchově dítěte.. Bohužel našim ženám ještě nikdo nevysvětlil, že když není otec psychopat, asociál, nebo neabstinující závislák, určitě bude pro potomstvo a hlavně jejich další rozvoj přínosem.

Ilustrační foto: http://www.huffingtonpost.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jaromír Komorous - 4.1.2008 - 0:40

A večerní vyjádření "babičky" v tv jen nasadilo korunu laxnímu přístupu kompetentních.

Od: Martina Bittnerová - 4.1.2008 - 9:14

Zdá se mi, že v poslední době máme nějak moc medializovaných případů týkajících se důsledků nedostatečné ochrany dětí. V případě, že selhávají rodiče, měl by skutečně nastoupit nějaký kompetentní orgán. Nejhorší na tom celém je, že si můžeme položit otázku, co lze čekat od ženy, která prakticky vyrostla v pasťáku, a jejíž rodinné zázemí nebylo zřejmě zcela ideální. Na výchově dětí je nejošemetnější to, že si ty všechny chyby předávají vzájemně generace a dokonce bych řekla, že je to pak vždy u každé o něco horší. No snad jediná přeživší dcera paní Antonie bude snad později normální a funkční matkou. Moc bych jí to přála.

Od: Renata Šindelářová - 4.1.2008 - 19:54

S připomenutím všech takových případů, týraných a citově vyprahlých dětí, musím myslet na svůj - uznávám, nekompromisní - názor, že oba rodiče by měli před započatým mateřstvím skládat zkoušky z rodičovství.
A s tím nepřímo související: nechápu, že někdo zakazuje interrupce. Všechno lepší, než když se nechají děti trpět.

Od: Jaromír Komorous - 4.1.2008 - 22:54

V otázce interrupupcí bezvýhradně souhlasím. Ale rodičovství=řidičák? Takového matení pojmů bych se nerad dožil.To rozbujelou a přiměřeně blbou byrokracii tohoto státu bych setřásl z větve s radostí. Houpat se v korunách sice jako práce vypadá, je však dávno v kompetenci opic. A promnout oči by také neškodilo.

Od: Renata Šindelářová - 5.1.2008 - 19:17

Jaromír
Víš, že jsem čekala, že se někdo kvůli té "zkoušce" ozve? :-))) Jasně, je to scifi. :-))) A kdyby došlo na lámání chleba ve smyslu, že stát rozhoduje o počtu dětí v domácnosti, jistě bych to taky vnímala jako omezování svobody. Jenomže záleží na tom, jak by to bylo postavené a dalo by se to přeci dělat formou osvěty. No ale měli-li bychom to mé vyjádření o zkouškách brát doslovně, tedy vnímat to jako řidičák, musím stejně zase upozornit na to, že ani dnes nemáme absolutní svobodu o svých zcela soukromých záležitostech, které ovšem nikomu nevadí. Jen nám to připadá normální, protože to tak platí už strašně dlouho. Vždyť dnes třeba nemám právo ani rozhodnout o vlastním životě či smrti - narážím na eutanázii, nebo třeba o své monogamii či bigamii - ano, dívala jsem se včera na Ally, kde právě tohle řešili.
Co uznávám, že když vidím nějaké utrápené dítě, neznám bratra a otevírá se mi v kapse kudla (no, ani tohle netřeba brát doslovně, zkrátka mě to opravdu zlobí...). :-))))
Jo, a ještě dám další důkaz o tom, že jsem se včera dívala na TV - to jen k těm opicím - dávali docela zajímavý pořad o temné stránce šimpanzů. Předhozená zajímavá úvaha, že jsme si s nimi podobni víc, než si chceme připustit. I oni totiž "bezdůvodně" a hlavně vášnivě vraždí. (Brrr, naskakuje mi husí kůže, když si na to vzpomenu.) Myslím, že by neškodilo, kdybychom se konečně rozumem dokázali těchhle temných stránek zbavit a překonat je.

Od: Jaromír Komorous - 6.1.2008 - 2:08

Renata
Shodou okolností jsem ten dokument taky viděl a zděšeně zíral. A potvrzuje mou úvahu, že druh s přídomkem sapiens by měl mít jiné zájmy. Temné stránky nezmizí, ale ubyly by. Je to v náplni práce výkonné moci, o jejíž juristické erudici znovu pochybuji. A když pochybuji, nevěřím. Nechat ale osud nic netušících dětí v rukou zlomku šovinistických opic je nepřípustné. Bigamismus či eutanázie je z tohoto úhlu záležitost druhotní a já mohu přidat soukromý výkřik, co je komu do toho.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.254 s