Kšiltovku nosí „naveselo“. K hlasovým kategoriím nedorostl . Unifikace nejen názorová. A jinak? Na zbláznění. Ale klidně bych si to zopakoval. Nebo ne?

A najednou někde zahřmí, pučkolo dělá věci nad jiné nepochopitelné a když to odezní, stojí tu slečna nebo jinoch a svou eskalaci do jiných pater života stvrdí přece jen konspiračně pronesenou větou svému protějšku. Jakou? Hele, vole, jdem na věc!
Rachejtle vyhnaly nový roček do práce. Naše Rozhledna vyvěsila z cimbuří leitmotiv měsíce. Kontrasty! Miluji je. V anketě na úvodní stránce jsem se přihlásil k protikladům strohým „ano“ hned první den. Světlo a stín. Rachot a ticho. Hory a pouště. Odvaha a obava. Láska a nenávist. Vyšlo by to na stránku. Největší kontrast, protiklad, chcete-li, málem zapadl pod stůl. Muž a žena. Ti dva se liší v logice, v chování, v přístupu k životu vůbec. Skvěle vymyšlené. O fyziognomické odlišnosti ani nemluvím, určitě nějaký docent je připraven přinést elaborát a my bychom nad ním jen souhlasně mručeli. To známe. I sebe.

Rozbijte valoun na dvě části. Bez jakékoliv úpravy je bez problémů přiložíte k sobě. Vezměte přeražený trám. Sesadíte jej tak, že vypadá neporušen. Charakteristické představení předvedou dva válečky magnetu. Obrátíme-li je k sobě zápornými náboji, odskočí od sebe jak po obrovské hádce. Otočíme-li je obráceně, přilnou k sobě záviděníhodným stylem. Rychle, rozhodně, bez řečí. Připouštím, že každý má jiné oči a podobných příkladů vyjmenuje tucet. O to snad ani nejde. Tak o co? Dokud budeme dýchat, máme maniakální potřebu někde narazit na magnet. Hledač pokladů, pan Mužík, mi rozumí. Jeho rival, pan Gaenzel, jakbysmet. Svou tezi nevylučují, ale sami jí už asi nevěří. Od dalšího úsilí je to neodradí.

Tak až potkáte vhodný protějšek (to se pozná), chce to kouzelnou větičku. „Hele, vole, jdem na věc!“ Po pár letech vám pod nohama bude běhat pučkolo. Furt se točí …

Zdroj obrázku: www.artbohemia.cz. Ota Janeček – Dvě ptáčata