Jestli jste tento román četli, nemám co dodat. Pokud ne, a máte silné nervy, přečtěte si jej. Očekávala jsem hrůzu – a tak jsem se skoro směšně bála celých prvních 50 stran v očekávání, co kde a odkud na mě ze stránky vyskočí – a přitom vlastně ještě o nic nešlo. Kniha je strhujícím příběhem jedné docela obyčejné rodiny, která se přistěhuje do nového domu, s nímž shodou okolností sousedí prapodivné, starobylé indiánské pohřebiště.

Hlavní hrdina, lékař Louis Creed, se spřátelí se svým sousedem, starcem Judem Crandallem, a ten mu neprozřetelně, veden jakousi neviditelnou silou, ukáže moc tohoto pohřebiště. Společně tam pohřbí mrtvého kocoura Louisovy pětileté dcery Eileen. Kocour se vrátí – živý – domů a Louis si namlouvá, že když ho pohřbíval, nebyl mrtvý, pouze omráčený. A tak se pomalu, nenápadně, zrodí zlo...

Už vám vstávají vlasy na hlavě? Pozor, to jsme teprve provedli ochutnávku... Následuje děsná, neodvratitelná smrt Louisova dvouletého syna Gaga... To, co King předvedl, bych přirovnala ke trýznění rodičů malých dětí. Dovedu si živě představit, co Louis a jeho žena Rachel, prožívali, jejich představy – co by, kdyby... Kdyby, kdyby, kdyby... Jenže kdyby neexistuje. Nedá nám novou šanci. Žádné kdyby nikdy nepřijde...

Jenže – jistou možnost nabízí pohřebiště a záhada zmrtvýchvstání kocoura. Přiznejte si upřímně, ocitnout se na místě rodičů zemřelého dítěte, zkusili byste to? Mít moc znovu oživit své dítě – se všemi riziky, které to přináší – kdo by to nezkusil? I kdyby k tomu někdo tu odvahu nenašel, do konce života by si to vyčítal. A nikdy by se s tím nevyrovnal. 

Co myslíte, odolá Louis Creed této výzvě a jak to celé skončí?

No, nečekáte přece, že vám to povím... Budete si to muset přečíst sami. Musím uznat, že zhruba od první třetiny knížky jsem tušila, jak se bude děj odvíjet (ve chvíli, kdy zemřel kocour), ale přesto všechno mě Stephen King nepřestal do poslední stránky překvapovat a nad tím, jak to tedy nakonec dopadlo, si lámu hlavu ještě teď – téměř tři týdny poté, co jsem knihu dočetla.

Stephen King nás především nutí bát se. Ale nutí nás i přemýšlet, hádat, tápat a ... čekat. Až se z nějakého temného koutu vynoří Oz veuiký a stuasuivý...

Tak směle do toho!

^{Stephen King, Řbitov zviřátek
Foto: www.daemon.cz}