17. října roku 1920 v Nové Včelnici sehrál divadelní spolek hru Taneček panny Márinky. Poměrně nevýrazný počin se přeci jen zapsal do dějin, i když trochu jinak, než bychom mohli čekat. Po skončení totiž přímo za jevištěm přišel na svět Rudolfek Hrušínský. Tedy, vlastně Rudolf Böhm, „Hrušínský“ používal otec coby umělecký pseudonym, který po něm syn zdědil. Maminka, Hermína Červíčková ze známého hereckého rodu, už tehdy musela tušit, kam se profesní dráha děťátka začne ubírat.

Zprvu kočoval s divadelní rodinou a už jako malý stanul na pódiích v několika performancích. Poté se s rodiči usadili v Praze, kde se marně pokoušel Rudolf vystudovat gymnázium. Nakonec se osudu nevyhnul. Coby pětadvacetiletého jej angažoval režisér J. Frejka pro Městská divadla pražská. Vážil si jeho talentu a připisoval mu náročné role. Po zkušenostech v menších divadlech dostal i šanci v Činoherním klubu divadla národního. Již tehdy měl za sebou první filmové role. V devatenácti se objevil v oblíbené Cestě do hlubin študákovi duše, načež v padesátých a šedesátých letech ztvárnil role, které se publiku zapsaly hluboko do povědomí.

Vzpomeňme geniálně sehraného Spalovače mrtvol, či jemu předcházejícího &Svejka. Fuksův zfilmovaný počin mu tehdy přinesl významné ocenění z Mezinárodního filmového festivalu v Sitges. Podobně mu slávu vynesla i role v Rozmarném létu. Z dalších filmů vzpomeňme na zakázané Skřivánky na niti, úspěšnou sci-fi komedii Adéla ještě nevečeřela, či Kulový blesk, Tajemství hradu v Karpatech a všemi milované Postřižiny.

Škrt přes hereckou dráhu mu udělal nátlak socialistického režimu. Odmítl se podvolit a otevřeně kritizoval normalizační poměry. Přidal své iniciály pod Vaculíkovský manifest pražského jara 2000 slov. Vysloužil si tedy zákaz činnosti. Živil se jak mohl, například taxikařil… Dlouhodobě neúnosná situace bez šance na návrat k milovanému filmu jej musela vnitřně ničit. Roku 1977 podepisuje Antichartu a vrací se tím ke společenskému životu.

V osmdesátých letech jej proto můžeme spatřit ještě ve snímcích Slavnosti sněženek, Rozpuštěný a vypuštěný, Vesničko má středisková a Smrt krásných srnců. Krom dráhy herecké na něj čekala po převratu i zkušenost z politiky. Občanské fórum jej díky jeho popularitě veřejnosti vyneslo do parlamentu. Dlouho se zde neohřál. Po dvou letech své křeslo opouští a z politiky odchází zklamán a zbaven ideálů.

Čeká jej poslední celorepublikově známý filmový počin: Obecná škola. Poté se ještě zúčastní natáčení televizního filmu Noc rozhodnutí (1993) a o rok později, 13. 4. v Praze umírá.


Foto: Creative commons