Končí leden a já začala směle plánovat své letní prázdniny. S přítelem pojedeme k moři, týden se budu vzdělávat na intenzivním jazykovém kurzu španělštiny a pak pojedu s několika kamarády na tramp a samozřejmě nesmím opomenout, že po zbytek léta budu pracovat. Asi jsem ještě mladičká a naivní. Nic není tak snadné, jak se na první pohled zdá. Možná by i bylo, i když disponuji s nějakými úsporami, ale prostě nestačí. Ale v tom jsem dodneška neviděla vůbec žádný problém nebo překážku. Prostě jsem si myslela, že si najdu brigádu a po škole si budu následující týdny vydělávat na svoje vysněné prázdniny. Jenže ono sehnat brigádu patří mezi velmi složité věci, což mě velmi překvapilo. Na internetu se každý den objeví na různých portálech mnoho nabídek, kde nejrůznější firmy nabízejí přivýdělek pro studenty. Začala jsem je tedy pilně studovat a již po několika inzerátech jsem si uvědomila, že nabídek se inzeruje sice mnoho, ale často se opakují a je to jako hledat jehlu v kupce sena, protože většina firem požaduje pracovní dobu min. 20 h/týden, což ve své podstatě splňuje částečný pracovní úvazek a pro mě jako studentku, které každý den škola končí ve 14 h., není technicky možné odpracovat ÚPLNĚ každý den 4 h. Možná se vám zdá, že 4 h je jen hrstka mého „volného“ času. Ale bohužel se na mém občanském průkaze černé na bílém září adresa mimo matičku Prahu, takže k tomu se musí připočítat 1,5 h dojíždění. Takže suma sumárum domů bych přijela KAŽDÝ DEN nejdříve ve 20 h. V mých silách opravdu není nastudovat potřebné informace do školy na další den, pomoci rodičům a navíc se ještě věnovat koníčkům. Jaká pošetilost chtít mít alespoň nějaký zájem. Možná to vypadá, že se ve skutečnosti práce štítím nebo se jí nějak bojím, ale opak je pravdou. Nyní doma klepu tužkou do stolu a přemýšlím, co užitečného bych udělala. Jo, kdybych tak mohla v této chvíli někde pracovat a tím se přibližovat ke svým vysněným prázdninám, to by bylo skvělé, jenže nyní o práci pouze sním. Moje představa vypadá asi takto: Chci pracovat jeden den o víkendu a pak určitě čtvrtek a pátek odpoledne. Že bych několik dní v týdnu domů dorazila později by mi nevadilo. Naopak vážila bych si moc těch peněz, které by tak trochu zahřály mé ego a dokázaly, že když si něco usmyslím, takže to dokážu. Kdybych nestudovala a nemohla najít práci, tak bych určitě uvítala pracovat od rána do večera, ale takhle? Co bych to žila za život? V pět ráno vstávat, jet do školy, ze školy přímo do práce, z práce vlakem pozdě domů a stále dokola. Tak si život mladého studenta opravdu nepředstavuji. Vím, že člověk si toho musí umět spoustu odříct, ale já se nechci vzdát svého mládí. Dnes jsem se osobně šla zeptat do dvou společností, jestli by mě zaměstnali brigádně. V jedné jsem mluvila s velmi příjemným vedoucím, fakt sympaťák. No, samozřejmě že mě nepotřebují. Ale alespoň si vzal na mě kontakt, že se v případě nějakého výpadku lidí ozve, což sice oceňuji, ale nemohu se na to spolehnout. A v té druhé mi na rovinu řekli, že brigádníky nepotřebují, ale kdybych věděla o někom, kdo může nastoupit na částečný úvazek, ať jim zavolá, že ho rádi uvidí. No, bezva, pomyslela jsem si. Mě na 12-15 h týdně nechtějí, ale ještě mi do očí říkají, že někoho shání.
Nechci se vzdát svého prázdninového snu, i když se nyní zdá velmi nerealizovatelný a dále budu obepisovat všechny možné nabídky. Do nekonečna mě přeci nemohou odmítat. Tak snadno se nevzdám a budu hledat dál.

Foto:gearup.hawaii.edu