Když v roce 1942 Jindřich &Styrský skonal, zůstalo po něm rozsáhlé, mnohostranné dílo – malby, koláže, kresby, knižní ilustrace, typografie, zasáhl i do scénografie a fotografie, psal básně, knihu Snů a přitom se živil únavnou redaktorskou činností, jež mu bránila cele a svobodně se otevřít umění. Jeho dílem ideově prostupuje melancholie, tesknota a vzdor, mlha a popel, stíny a ruiny. Ty obdivoval pro příznačnou blízkost konce, smrti, rozkladu, zmaru, nicoty, marnosti, prázdnoty, osamělosti, opuštěnosti. Melancholie se často stávala námětem jeho maleb, poezie i prózy, pokaždé však jinak zpracovaná. Dle slov Teigeho neustále pracoval ve stínu smrti (srdeční choroba); nešlo tedy o plané, vyumělkované gesto, ale bytostné ztotožnění s neodvratným koncem, možná i o pouhý lidský strach, přetavený do uměleckých, často dekadentních forem.

V jeho rané tvorbě se promítá mnoho přístupů, vlivů (např. J.Čapek, P. Picasso, J. Zrzavý, J. Preisler, B. Kubišta, J. Kroha a další) a vlastních invencí, které postupně vedly k přehodnocování a vyjasňování výtvarných postupů – od pastózní malby ala exprese, geometrického tvarosloví, poezie civilismu a naivismu až k vlastnímu směru.

Od roku 1923 se stává významnou osobností avantgardního Devětsilu, pak spolu s Toyen vytvořili vlastní umělecký směr – artificielismus, v němž překlenuli zásadní rozdíly mezi kubismem a surrealismem. Experimentoval se stříkáním barvy, hledal nové obsahy oscilující mezi jemnou lyrikou a zánikem, usiloval o maximum imaginativnosti. Dále se věnoval barevným kolážím, jimiž žánrově obohatil stávající malbu a zároveň mohl realizovat své snové a nadreálné představy. Od počátku 30. let lze &Styrského považovat již za jednoho z nejoriginálnějších umělců své doby, bez možnosti ho jednoduše umělecky zaškatulkovat.

V třicátých letech se zabýval „zakázanými“ oblastmi, které našly své místo v Erotické revui a Edici 69, kde je doprovázel kresbami, kolážemi, fotomontážemi i slovním vyjádřením. Z jeho snových výpovědí a vzpomínek můžeme trochu nahlédnout do jeho života ( Emílie přichází ke mně ve snu, Sen o otci) a kalkulovat, kde se neskutečno přetne s reálnem.

Rok 1934 byl pro něj malířsky přelomový, společně s Toyen zakládál Pražskou surrealistickou skupinu, maluje i značně rozměrná plátna, jež člení do cyklů, např. Kořeny z roku 1934 nebo soubor kreseb Všudypřítomné oko a obesílá zahraniční surrealistické výstavy: „Svým přechodem od artificialismu k surrealismu, aniž bych chtěl používat cizích příborů, jsem se nezpronevěřil své intuici, která mne vedla, jak se domnívám, správně, snad jen onomu na hlavě stojícímu idealistickému stanovisku myšlenkovému, které způsobilo, že jsem se v jisté době dostal do rozporu s některými z těch, kdož velmi rigorózně usilovali o přestavbu své ideologie ze stanoviska materialistické dialektiky. Surrealismus objevil znovu pro malířství realitu a její emocionalitu, která spočívá v jejím psychickém smyslu“.


Na sklonku třicátých let, i pod dojmem ataků nemoci, se &Styrský věnuje průnikům do iracionálních oblastí nadreality, kterým přidává zřetelný existenciální přízvuk, zároveň zůstává věrný progresivnímu uměleckému názoru. V době, kdy již nemohl vystavovat, pracuje na knize Snů, kde shromažďuje svá sny inspirovaná díla, kresby i koláže, která odkazují k dětství, erotickému hledání, ale i k setkávání se smrtí.

I laik, který má hluboký smysl pro krásu a umění, bude inspirován rozsahem i hloubkou sdělované skutečnosti, která se zračí v díle &Styrského (1899 – 1942). Jeho zájem překročil hranice mnoha žánrů, nabízí emotivnost, ale i vtip, ironii a nadsázku, a jak sám věřil, že „lidské oko vystřídá za den tisíc výrazů,“ i jeho tvorba nabízí tisíce možných pohledů a výkladů. Usiloval o osvobození mysli a se stejným odkazem lze listovat nádhernou a obsažnou monografií Jindřich &Styrský, kterou sestavili a rozsáhlým průvodním textem, jenž ilustruje jeho umělecký i lidský vývoj, odborně doprovodili Lenka Bydžovská a Karel Srp.

Kniha představuje dokonalý průřez tvorbou umělce, která neustále bude oslovovat širokou veřejnost a vnucovat jí palčivé otázky.


^{Bydžovská Lenka, Srp Karel: Jindřich &Styrský
Vydalo nakladatelství ARGO v roce 2007
Zdroj foto: www.argo.cz}

^{Obraz Mucholapka, 1937, olej na plátně}