Odborníci v celkovém počtu 66 osob z branže filmové, novinářské i umělecké. Nešlo však pouze o Čechy, hlasovali také filmaři a kritici z Polska a Slovenska. Do hlasovaní se zapojila i široká veřejnost, a to prostřednictvím stránek česko-slovenské filmové databáze. U raných, ještě černobílých němých filmů se poměrně shodla laická populace s odbornou. Nehlasovalo se samozřejmě jen o filmech českých, naopak, na prvních místech se často umístila zahraniční produkce.

Metropolis
Na svou dobu dokonale udělaná Metropolis se umístila u odborníků na místě třetím, u ostatních hlasujících dokonce na první příčce. A není se čemu divit. Science-fiction příběh z roku 1927 nás posune o sto let vpřed. Technika sleduje a provází každý váš krok, ale lidská práce zůstává stále potřeba. Společnost se třídně rozdělila a svět bohatých a chudých zůstává od sebe na hony vzdálen. V tom bezstarostném, všemi statky oplývajícím, žije Joh (hraje Alfred Abel). Sám si neuvědomuje, kolik práce a lidské dřiny je stovky metrů pod ním třeba k zajištění života. Nikdy práci nepoznal a nic na tom měnit nehodlá. Až jednoho dne potkává Marii (ztvárněnou Brigitte Helmovou), průbojnou a řečnictvím nadanou dívku, která nabádá dělníky z podzemních továren ke vzpouře.
Film natočili Němci, a přestože již od té doby uběhl dlouhý čas, promítala ho opět kina v roce 2005. Někteří si starou Metropolis mohou plést s poměrně novým (2001) japonským anime (tj. typicky kreslený film) stejného názvu. Ostatně, děj si nezadá, jen místo dělníků dochází k sužování robotů.

Křižník Potěmkin
Mnoha cenami ověnčený film z roku 1925 od režiséra Sergeje Ejzenštejna zaujal u odborné poroty místo druhé, veřejnost pak odhlasovala umístění na třetím stupínku. Film tvoří pět oddílů: začátek vzpoury, povstání, pohřeb Vakulinčuka, masakr na schodišti Oděsy a vítězná plavba. Podobně jako Metropolis, i Potěmkin hraje na strunu dělnické třídy. Používá k tomu v té době neznámé filmové koláže i perfektní záběry. Zkrátka, jedna z mála věcí, kterou by se mohl Sovětský svaz upřímně chlubit. Pokud byste si film pustili dnes (není problém sehnat jej na DVD), už k němu i uslyšíte doprovod. V padesátých letech byl k oblíbenému němému filmu přidán zvuk (tahání, skřípění, tlučení…) a hudba.

Kabinet doktora Caligariho
Vrcholný expresionismus pokřivených ploch dovedl tento snímek z roku 1920 na vrchol hodnocení poroty prvním místem. Diváci jej cenili méně – dostal až místo páté. I tak ale výborné umístění. Na Kabinetu doktora Caligariho se cení zejména prostý, ale nanejvýše účinný systém dekorací, působících hroutícím se dojmem. Příběh se (jak jinak) točí kolem Caligariho, putujícího od města k městu se svou show. Při vystoupení zhypnotizuje Cesara, který je pak schopen nevídaných věcí. Kupříkladu předpoví jednomu muži smrt. A to ne za dlouho… do rána. Muže skutečně najdou zavražděného. A kdo je podezřelý?
Robert Wiene se jako režisér pustil do velmi originálního počinu, hry světel i stínů mezi herci. A zdařilo se, film dodnes uchvacuje publikum.

Upír Nosferatu
Druhý divácky nejúspěšnější film, u poroty odborné až na místě čtvrtém. Děj německého filmu natočeného v roce 1922 zřejmě netřeba představovat. Typický draculovský horor usazený však do jiného místa a s trochu jinými postavami. Jinak však jako by Stokerovskému dílu z oka vypadl. Režisérem se stal Fridrich W. Murnau a v hlavních rolích lze vidět Maxe Schrecka, Alexandera Granacha, Gustava von Wangenheim a Gretu Schröder. Stejnojmenný snímek se dočkal natočení ještě jednenkráte – jako remake toho původního. Psal se tehdy rok 1979 a oním režisérem byl Werner Herzog. Pro svůj film neváhal procestovat Evropu a vybrat skutečně působivá místa k natáčení. Také postavy již mají správná jména a děj se na plátně rozvíjí v Karpatech.

^{Fota: dole Metropolis, nahoře Kabinet doktora Kaligeriho (filmfax.com, artfilm.cz)}